Nečas propásl příležitost spáchat harakiri

Po potvrzení neslavných volebních výsledků ODS jsem s napětím čekal na tiskovou konferenci předsedy Nečase, ohlášenou zhruba na 17 hodin. Blesklo mi hlavou, že chlap by v takové chvíli ohlásit rezignaci. Dokonce i Paroubek v mnohem příznivější situaci, když se nedočkal svého epochálního vítězství, dokázal odstoupit.

Dvanáctiprocentní „zisk“ je přece pro stranu s jejími tradicemi katastrofa. A deset postoupivších kandidátů na senátora při obhajovaných třinácti je také (a zřejmě se ve druhém kole ještě prohloubí) razantní propad.

V této situaci jsem očekával – nebo raději si přál -, že uvidím kajícného a pokorného Nečase, který přece pokazil, co mohl. V duchu jsem viděl japonského politika, který by se s úklonou občanům omluvil. Pravda, harakiri jsem nečekal, i když by bylo na místě. Ale nějaký popel by na Nečasově hlavě slušel, ať zakryje to máslo.

Kochal jsem se představou, že ten výprask odvrátí rezignací na funkci premiéra i předsedy vlády. Že odejde jako chlap. Bohužel, kde nic není, ani smrt nebere...

Nečas začal trapně blekotat cosi o tom, že strana, která nese vládní odpovědnost, výrazným způsobem prohrává v krajských volbách. A dokonce se snížil k tomu, že výsledky omlouval exkursem do vzdálené minulosti, kdy vládla ČSSD. Prý to pro něj není žádným překvapením. No, pro mě taky ne, ale já nejsem předsedou strany. Pokud bych byl, takto rezignovaně a pokrytecky bych se nechoval. Jako premiér už vůbec ne.

Ten člověk ještě nepochopil, že si své reformy, na které také sváděl svůj neúspěch, může strčit za klobouk. I s církevními "restitucemi". Voliči mu vystavili stopku. Ne proto, že by rozumné věci v rámci zdraví státní pokladny nepřijali, ale protože chaotické kroky, na nichž prodělávají všichni kromě několika megazlodějů, lidi nepřesvědčily o jakémkoliv bohulibém smyslu.

Jak dlouho chce dělat ještě kašpara? Možná je to člověk, který nechce krást ani škodit. Jenže on škodí tím, jaká je bačkora. Zbytek svých – nikoliv chlapských – sil  utrácí na to, aby se udržel ve funkcích. Skoro už proti všem. Radost z toho má snad jenom Kalousek, kterému dělá křoví i hromosvod.

To harakiri, alespoň symbolické, má něco do sebe. Člověku vrací čest. Jestli pan Nečas to slovo zná...

Dnes ještě doporučuji svůj předchozí článek: „Jaký mír? Za zbytky míru nevděčíme EU, ale studené válce“.

O volbách jsem psal včera: „Koho Nevolit“.