Má pravdu velkopanský Tomáš Poláček, nebo laskavá Tereza Boehmová?

Je správný tento Poláčkův názor, nebo tato Boehmové odpověď?

Jejich veřejnou polemiku teď překryly světodějné listopadové události, takže se k tomuto tématu vracím trochu s odstupem; a možná pro odlehčení od politiky (byl ten středník správně, pane Poláčku?). Ačkoliv mé sympatie by byly na straně Terezy Boehmové, musím se svěřit, že podle mě nemá pravdu ani jeden z nich.

Proč? Oba totiž generalizují. Ale k tomu se dostanu. Nejdřív si ujasněme, že blog vznikl jako výsostně intimní záležitost, původně jako veřejný deníček. Informační technologie umožnily, že různorodá skupina lidí má příležitost oslovit veřejnost, kterou by jinak nedostala. Ne každý může nebo chce být profesionálním publicistou, komentátorem nebo novinářem. Že později i vydavatelé odkryli kouzlo blogů, je už jen obchodní záležitostí.

Nicméně to nemění nic na tom, že blogeři si vlastně konkurují tím, že soutěží o přízeň čtenářů, a každý píše sám za sebe. Ta svoboda je opravdu omamná. Na rozdíl od novinářů za to nikdo nebere peníze, takže jako čistí amatéři zůstávají píšícími vědci, úředníky, podnikateli, učiteli, prodavači, zemědělci nebo třeba manuálními pracovníky nejrůznějčích profesí. Jen politikům nějak nevěřím, že píší sami za sebe.

Pro Tomáše Poláčka

1) Napsal jste svůj článek se zbytečnou nadřazeností. Necítím se sice jako potrefená husa, ale nemůžete znát všechny z té různorodé směsice amatérsky píšících lidí. Generalizace tady je absolutně nepatřičná, protože úroveň blogů je stejně různá jakož i jejich autorů. A vsadil bych se, že by nebylo mizivé množství těch, kteří by vám mohli zdatně konkurovat.

2) Nikdo z blogerů nemá takové podmínky, jako vy v redakci, jež vám poskytuje obživu. Ono psát, když si člověk musí vydělávat na chléb vezdejší jiným způsobem, zaslouží spíše respekt. A pozor, někdy amatér může profesionála předčit.

3) Přiznám se, že před vaším článkem jsem neměl potuchy, že existujete, což je jistě vzájemné. Prostě nejste žádný Havlíček Borovský, Peroutka nebo Pulitzer. Dodatečně jsem si pár článků přečetl...a nebylo to tak zlé. Za tu Gruzii a Saakašviliho uděluji dokonce pochvalu.

4) Ale blog o blogerech byl příznačně a autoreferenčně slabý. Byl zpupný, málo sevřený, rádoby intelektuáně mudrlantský, strojeně bohémský a nevalně sdělný. Chce to příště přidat, jinak byste v naší konkurenci neuspěl!

Pro Terezu Boehmovou

1) Napsala jste to hezky, korektně a civilně. Zaměstnavatel by měl mít z vás radost.

2) Má to jednu chybu, a sice taky generalizaci. Jsou jistě blogeři, kteří si vaši obhajobu ani nezaslouží. To, že se z nás uměle snažíte „vychovat" komunitu iDnes, je neomlouvá, pokud tedy nezvládají třeba ani základy pravopisu a stylistiky. Vás chápu, protože to máte v pracovní náplni a je jen poctivé, pokud se s ní ztotožňujete.

3) Nechci být nevděčný, ale já nekopu za iDnes. Není to fotbal ani jiná týmová hra, psaní je úděl samotářského běžce. Novinář ani bloger nesmí být poplatný žádnému jinému pánovi než svému svědomí. Jinak to nestojí za nic. A to skutečně vzhledem ke své nezávislosti zvládají lépe amatéři než placení profíci.

4) Beru to jako bartrový obchod. Vydavatel mi poskytne plochu a já mu za ni zdarma dodávám své články pro čtenáře jeho stránek. Pochopte, že těžko bych chtěl mít cokoliv společného třeba s Georgisem Fasulisem, Michalem Josephym, Lukášem Mackem nebo Stanislavem Křečkem (další politiky nejmenuji, protože nedělají blog, ale propagandu). Oni pochopitelně by zcela oprávněně zase naštěstí nechtěli mít nic společného se mnou.

5) Jistě je pěkné, když se lidi druží, ale nesmí to mít ten kolektivistický stádní nádech, že jsme si přisouzeni platformou portálu. Většina z nás zůstane stále množinou individualit, i když je pochopitelné, že administrátoři mají za úkol o „své ovečky" pečovat. Pak je normální, že tyto vis maior komunity se rozpadají na přátele, sympatizanty, oponenty a dokonce nepřátele - jako je tomu u všech obdobných skupin.

6) Je jen dobře, že ani sebevětší péče naše názory nesjednotí. A ani sebevětší péče některé lidi bohužel psát nenaučí, pokud na to nemají. Škoda, že to spíš platí pro mladší ročníky.

7) Kdybych měl dát doporučení, tak aby redakce či administrátoři co nejméně ovlivňovali přízeň čtenářů. Já si nemohu stěžovat, ale všechny ty nástroje jako VIP a výběry jdou proti zdravé konkurenci. Ale povšimněte si, že nejsnáze se vysoká karma získává u občasných přispěvatelů, kteří pak skoro každý svůj článek mají ve výběru a on pak nabaluje další karmu po dlouhou dobu. Jestliže celkovou karmu rozmělňujete častějšími články, nedá se podobného účinku dosáhnout. Vím, že se těchto nástrojů vydavatel nevzdá, ale mělo by se dořešit v tom případě aspoň zavedení rubriky „zaujalo vás", která byla představena někdy v červenci, a měla by odrážet kvalitu či líbivost bez ohledu na dosavadní čtenost článku.

Závěrem

Je zbytečné kopat příkopy mezi novináři a blogery. V obou skupinách jsou dobří a profesně špatní jedinci. Ale větší samostatnost a širší výběr přece jen hovoří ve prospěch těch gramotnějších ze skupiny blogerů. Možná slyším trávu růst, ale zdá se mi, že právě u novinářů se už začíná prosazovat jakási autocenzura „jedině správné žurnalistiky" dle mustru „politické korektnosti". Snad se opravdu neschyluje k mediokracii.

Nerad vztahuji slovo bloger (nebo blogger?) na sebe. Většinu času jsem něčím jiným, třeba ekonomem, investorem, otcem, synem, čtenářem, divákem, posluchačem, rockerem, sportovcem, lenochem, kverulantem, Čechem - a tak různě jako každý z nás.

Snažil jsem se to zveršovat zde: http://streit.blog.idnes.cz/c/52263/Proc-se-necitim-jako-blogger.html