Ještě k Listopadu: Kdo zhanobil odkaz První republiky?

Nebyl to Beneš (Hitler), Gottwald (Stalin), Husák (Brežněv), ale až Havel a jeho klika okázalých kosmopolitů, fanatických eurofilů a ve své podstatě malomyslných čecháčků, co si nedovedou představit život bez patrona.

Od Listopadu už uplynula doba delší, než trvala První republika. Jenže tehdy ten mladý stát byli lidé odhodláni bránit i za cenu svých životů. Dnes tu suverenitu nabízíme sami jako výkupné své spásy. Kde není svrchovanost osobní, nemůže být ani národní.

Co se nepodařilo Hitlerovi, Stalinovi ani Brežněvovi, dokonali vlastizrádci po Listopadu. Ono totiž nejde o to, zda náhodou není doba „temna“, ale o to, zda tu osobní a národní svrchovanost máme v hlavách. Zda si umíme vážit sami sebe a svého státu. A toto vědomí se „podařilo“ té havlovské páté koloně zcela rozvrátit. Bohužel i v hlavách generace, která právě po Listopadu dorůstá.

Vždyť si uvědomme, jak bychom mohli být hrdí na První republiku. Kam se ten mladý stát dostal za dobu, kterou my jsme zcela promarnili. A nejen to, my se zříkáme právě toho, co Čechy (a Slováky) vyneslo do tehdy respektovaného postavení jedné z průmyslových velmocí a jedné z bašt demokracie. A určitě to nebylo tím, že bychom sebemrskačsky žehrali nad neschopností si vládnout a nekriticky vzývali cizácké vzorce hospodářské i společenské.

Vzpomínám si, že okupaci v roce 1968 jsem v jednom směru přijal jako úlevu. Po všech těch falešných kecech o nerozborném přátelství jsem to chápal jako katarzi, že věci se obnažily ve své surové pravdě. Po všem mlžení tehdejších komunistů se ukázalo, jak to bylo s naší suverenitou v rámci socialistického internacionalismu.

Ale jenom ta kolaborantská část národa znovu začala tu situaci kamuflovat. Z toho se pak zrodila tzv „konsolidace“ a „poučení z krizového vývoje“. Normální lidé ale věděli, která bije, a kojili se nadějí, že až se to „posere“ v Sovětském svazu, budeme konečně suverénním státem.

Proč se tak nestalo? Protože se k moci dostala klika, která tu národní energii nejen prohospodařila, ale zcela paralyzovala. Rozklad Československa byl prvním krokem k naší cestě do provinciální bezvýznamnosti, jež pak zákonitě vede k hledání protektora. A musím připomenout, že kdyby Havel nezradil Dubčeka a splnil dohody, že dalším prezidentem bude on, nikdy by na Slovensku nezvítězil mečiarismus, který společný stát rozložil.

Dospěli jsme tak daleko ve svém bezvědomí, že prezident Klaus je mediálním štvancem jen za to, když připomene, že česká odplata měla svou genezi a kauzalitu v nacistických zločinech a že ty zločiny jsou nesouměřitelné.

Dokonce stále častěji se operuje s argumenty, že Československo bylo umělým produktem, který byl vlastně prvotní příčinou druhé světové války. Prý byl Masaryk moc "nenažraný". A nejsme moc daleko od toho, aby se tento výklad dějin dostal do školních dějepisů.

Popírači holocaustu jsou zbytečně kriminalizovaní jen za zpochybňování židovského utrpení. Jestli by ale někdo měl být trestán, tak za vlastizradu všichni ti, co zpochybňují a tím i rozkládají vlastní stát. Ochrana jeho svrchovanosti je v Ústavě, i kdyby Ústavní soud  oportunně dělal z atributů státu trhací kalendář a z lidí voly.