Je pravá půlka a levá půlka. A mezi nimi Babiš

Pan Babiš ve svém posledním blogu nepodloženě tvrdí: „Není žádné vlevo a vpravo. V České republice máme zcela jiné dělení.“

 Je to dnes módní klišé. Dokonce i Babišův možná největší politický nepřítel Schwarzenberg prohlásil pro Parlamentní listy: „Já jsem nesliboval, že chci dělat pravicovou politiku. My nejsme pravicová, my jsme konzervativní strana.“, i když jej předtím Kalousek pasoval na lídra pravice. Ponechme stranou, že i o konzervatismu eurofilní strany by se dalo s úspěchem pochybovat.

 Pánové se ale neumí shodnou ani ve vlastní straně, kým vlastně jsou. Není to však tím, že by pravice a levice vůbec neexistovaly nebo že by volič nerozuměl, co se tím myslí. Nebudu proto zde ty nejzásadnější rozdíly zbytečně rozebírat. Problém je v tom, že levicové ani údajné pravicové strany svému deklarovanému ukotvení, na které lákají voliče, nemají vůbec pomyšlení dostát. Programy jsou jen vějičkou na voliče.

 A tak TOP 09 je tak pravicová, že prosadila levičácké zvyšování daní, včetně doslova komunistického zvýšení daní majetkových. Že suverenita osobní i státní je pravicovou hodnotou, kterou všechny pseudopravicové strany przní, je zbytečné připomínat.

 Na druhé straně ČSSD je blairovslým klonem a výsměchem hájení zájmů sociálně slabších občanů. Pokud ještě více akcentují přerozdělování a byrokracii, není to v zájmu chudých, ale naopak v zájmu parazitujících struktur, které si společné peníze rozdělují. Stačí vzpomenout na Grosse, Hojdara, Ratha, Palase, Zgarbu, Fencla a podobné. Nic si nezadají s Řebíčkem, Dalíkem či třeba Janouškem.

 Oba póly, jak se dosud dostaly do parlamentu, klidně kolaborují s nejagresivnějšími finančními skupinami, které potřebují politiky, aby jejich zájmy chránily až k hranici korporativismu a totality.

 Babiš by měl pravdu, kdyby řekl, že nám dosud nevládla ani poctivá levice, ani autentická pravice. To ale neznamená, že neexistují nebo nemohou existovat. Určitě ale ne z řad dosavadních parlamentních stran. Tady už nejde o nějakou opoziční smlouvu, ale pouze o to, že jedni jsou za osmnáct a druzí bez dvou za dvacet. V reálné politice se těžko dají odlišit. Vznikla amorfní masa politiků, kterým nejde o programy, tím méně o principy, ale pouze o osobní zájmy. Ty nejvíce obhospodaří v hlavním proudu s vysokou mírou přerozdělování a zadlužování, v prostředí direktivismu a regulace, jak ji nastavuje Evropská unie a podporuje politická „korektnost“.

 A co prohlašuje pan Babiš? Že si nebude hrát vůbec na levicové a pravicové principy. On tudíž jaksi prvoplánově akceptuje to amorfní politické svinstvo, jaké se v parlamentu dosud etablovalo. Jen to nebude přikrývat levicovými či pravicovými programovými hesly. V tom je upřímný.

 Ale vlastně nabízí jen nové lidi (hlavně tedy sebe), jinak kromě obecných protikorupčních žvástů se nevymezuje proti ničemu, co dosud na nás z parlamentu vypadlo. A není ani v jeho zájmu, aby se změnil náš přístup k EU, k zeleným nesmyslům (z nichž tyje) nebo k přerozdělování (jen slibuje lepší výběr daní, což si můžeme přeložit i jako ještě větší šikanu). A pokud se týká direktivismu, on sám je jeho typickým představitelem.

 V tomto smyslu vlastně Babišovo ANO představuje přesný obraz toho, v co se v parlamentu a naší politice zvrhlo původně pravolevé dělení, jež on apriorně popírá. On slibuje býti tím, čeho máme právě plné zuby. Jen to slibuje dělat ještě lépe a autoritativněji.

 Nevím, jsem-li čistý pravičák, ale jsem svobodomyslný vlastenec, uznávající místo diktátu konzervativní hodnoty a odpovědnost jedince za vlastní život. A varoval bych z této pozice všechny voliče, kteří dosud naletěli pseudopravici a kteří by teď svou zhrzenost chtěli „napravit“ volbou ANO. Vletěli byste přesně do toho, co se vám na pseudopravici zhnusilo. A pokud by levicový volič chtěl volit miliardáře Babiše, prokázal by řádnou dávku až masochistické pošetilosti.

 Udělal jsem si rozšířenou volební kalkulačku a ANO mi vyšlo na posledním místě, což překvapilo i mě (uvedu 6 posledních): SPOZ – 46%, SZ – 45%, KSČM – 45%, LEV 21 – 43%, ČSSD 40%, ANO – 39%. Myslel jsem, že nejvíce výhrad mám k TOP 09, ale tam jsem měl shodu 60%. Problém bude asi v tom, že praktické poklesky typu Drábka si nikdo do programu nedá. Volební kalkulačka mi ale ukázala, že to čeho se nejvíce bojím a ostatní strany před voliči kamuflují, Babiš ani neskrývá.

 Pro levicového voliče je Babiš pastí, pro pravicového léčkou. Všichni víme, co se nachází přesně mezi půlkami...