Jak si Mirek řečený Lisabonský rozuměl s Vladimirem Vladimirovičem

Hvězdné chvíle valašského ogara v Moskvě. Nelze nevzpomenout na telefonát George. Na řadě je Barack. Ó, ten půlrok je tak krátký...

Každý jsme jistě ve svém okolí poznali nějaký exemplář toho typu lidí, kteří se holedbají svými opravdovými či fiktivními známostmi, vztahy nebo styky. Nakonec na tomto fenoménu stojí kult celebrit. Tak i já mám ve svém okolí lidi, kteří občas nonšalantně utrousí, koho potkali, s kým si tykají, přičemž často používají k identifikaci nějaké osobnosti - domnělé či skutečné - křestního jména.

Vždy mi to připadalo nedůstojné, protivné, trapné a směšné. Především u mě vážnost takového jedince, žijícího z odlesku popularity cizích lidí, poklesla vždy velice blízko k nule. Tato vlastnost podle mě svědčí o nízké sebeúctě a osobní integritě dotyčného.

Jak je vidět z mých článků, o nějakém respektu k premiéru Topolánkovi nemůže být z mé strany ani řeči, a to z důvodů, jež jsem již obsáhle vyargumentoval zde, zde a zde. Za své europředsednictví by zradil všechno na světě, včetně sebe sama. Je jen v kontextu toho všeho, jak se opájí svou nově nabytou - z větší části iluzorní - důležitostí.

Do toho scénáře spadá styl jeho jednání se Sarkozym, který díky indiskrétnosti se dostal na veřejnost a v němž se jeden malý-velký intrikán a jeden velký-malý intrikán dohadovali o vážných záležitostech jak na tureckém trhu. Oba znevážili vážnost svého úřadu, ale Topolánkovi bobtnalo ego, v jaké osobní rovině s ním velký hráč evropské politiky rozmlouvá.

Topolánek vůbec nechápe, že to je právě taktika, kdy si vlk před pozřením oběti hraje na beránka. Obdobnou špatnou vlastností slynul i Havel, který se vychloubal neformálními a „přátelskými" vztahy se světovými státníky. Jednak někdy není o co stát a jednak před důstojností úřadu musí zůstat osobní vztahy v pozadí. Člověk pak při skutečném jednání nemá pocit, že je protistraně něčím povinonán či dokonce zavázán. Profesionální zdvořilý odstup politika při jednáních osvobozuje.

Zdá se mi, že tento přístup nejlépe ovládá prezident Klaus. Nezve si na Hrad celebrity typu Franka Zappy, Micka Jaggera, Dalajlámy nebo na druhé straně se nepřihřívá na pochybné slávě bratří Mašínů. Jeho integrita mu pak umožňuje profesionální zdvořilost a objektivitu i vůči Rusku, s nímž z doby SSSR nemáme nejlepší zkušenosti. Na druhé straně dokáže být upřímný i vůči přátelům, jak dokázal  při svém jednání s velvyslancem USA v kauze Irák. A vývoj mu dal za pravdu právě v době, kdy Bush měl z ostudy kabát. Nakonec stejnou - u nás unikátní - vyváženost postojů měl i v problematice Srbsko-Kosovo a Rusko-Gruzie, a to právě v kontrastu s Topolánkem.

Tato politika se zakládá na vysokém stupni osobní integrity, kdy dotyčný nepoužívá servilní, devótní a pseudokamarádský přístup k mocným tohoto světa. Nemusí se pak stydět před protistranou, kterou pod ochranou někoho mocného šplhounsky očerňoval, jako Topolánek za zády Bushe Rusko.

To byla tedy „kvalifikace", s níž jel Topolánek v pozici dočasného předsedy Rady EU jednat s ruským premiérem Putinem. V rozhovoru v Právu ze dne 24.ledna neopomněl svou funkci u svého jména explicitně zdůraznit a také sklouznul k onomu familiérnímu tónu, když o Putinovi hovořil jako o Vladimiru Vladimiroviči. Oceňoval ho jako nového ruského cara, asi aby zvýšil hodnotu času, který mu Putin věnoval. Celý rozhovor se nesl v tónu, jak delegované knížátko obstálo u imperátora sousední říše. Zase ten personifikovaný přístup, nikoliv střízlivé a věcné pojetí.

Když už jsme v té osobní rovině, jen blázen by si mohl nemyslet, že si Vladimir Vladimirovič nepamatoval všechny ty zbytečné urážlivé výroky na adresu jeho země; že pane dočasný předsedo Rady Evropské unie Topolánku? Myslím, že bez telefonátu Merkelové byste mohl jednat tak nanejvýš s nějakým jeho druhořadým asistentem nebo se doma radit o energetické krizi s Bursíkem.

Dovolím si ocitovat vtipný a ilustrativní kviz Alexandra Mitrofanova z komentáře „ODS se kasá nepřesvědčivě" (Právo 24. ledna), proč skončila plynová krize a v Gaze bylo vyhlášeno příměří. Došlo k tomu proto, že:

A. Aktéři dosáhli, čeho chtěli.

B. Zapracovaly skryté mechanismy jednání velmocí a významných světových hráčů.

C. Z lásky planety k Mirku Topolánkovi.

PS Nemyslím si, že by se nějaká malá země zhostila předsednictví lépe. Ale možná by její premiér z té ceremoniální role nepadal na zadek. Nakonec jde pořád o Entropu :-).