Než jste hodnotil Slovanskou epopej, téměř vždycky jsem s Vámi souhlasil; dokonce ve větší míře než s prezidentem Klausem. Nevím, zda si uvědomujete, na jakou notu jste zabrnkal. Chválit Vás budou všichni pseudokosmopolité a národní sebemrskači.
V době, kdy se i popart považuje za umění a Andy Warhol za světového umělce, jste to s hodnocením Slovanské epopeje přehnal. Ani já nerozumím výtvarnému umění, ale Alfonse Muchu bych v žádném případě nepodceňoval. A pokud dělal i dobrou reklamu na pivo, určitě by to Češi i Slováci mohli vnímat vstřícněji než Warholovy reklamy na americké instantní polévky. A pokud glorigikoval české historické postavy, je to jistě pro nás záslužnější než plakátování Marilyn Monroe nebo Che Guevary.
A že to má být kýč? To je vždy velmi subjektivní hodnocení a navíc velmi poplatné době. Nechci srovnávat, ale takto by se i výzdoba Sixtinské kaple dala hodnotit jako dobový kýč. A co glorifikace svatých kýčovitou aurou? To bychom z umění museli vyškrtnou všechna náboženská díla. Mají přece liturgický patos.
Že to má být nabubřelé a velikášské? To asi ano, ale velká hrůza, jakou jste to nazval, to zase není. Mnohá umělecká díla jsou monumentální právě tím, že jsou ohromná. Je v tom kus uměleckého záměru. Kdyby byly pyramidy malinké, nikdo by k nim nejezdil. A ta Sixtínská kaple ohromuje také více než nějaký vyzdobený vesnický kostelík.
Že to má být účelové? Samozřejmě! Každé dílo, v němž je nějaká ideologie, je účelové. Ale k socialistickému realismu to má daleko. Co všechna ta uznávaná díla z Památníku Velké francouzské revoluce? Myslíte, že je Francouzi zostudí po Vašem vzoru?
Účel nakonec roku 1928 vyjevil sám autor, když k tomuto dílu mimo jiné prohlásil:
„Již roku 1900 v Paříži předsevzal jsem si zasvětit druhou polovici svého života práci, jež by pomáhala budovati a utužovati u nás cit národního uvědomění.
Jsem přesvědčen, že vývoj každého národa může se zdarem pokračovati jen tehdy, vyrůstá-li organicky a nepřetržitě z vlastních kořenů národa a že k zachování této kontinuity je nezbytná znalost jeho historické minulosti.
V literatuře máme překrásná díla, jež národu – lidu staví před duševní zrak běh našich dějin – tu slavných – tu smutných.
I v hudbě symfonie a cykly, vážící se k naší historii, probouzejí lásku k vlasti cestou umění.
Chtěl jsem promluvit svým způsobem k duši národa, k tělesnému zázraku, jež nejrychleji dojmy přenáší k vědomí.
Obraz působí řekl bych agresivně: bez ohledu vniká otevřeným okem do duše. Jest věcí pozorovatele, aby s ním naložil po své vůli. Může jej přejít, nepřipouštěje si ho do vědomí, anebo sveden vnějškem díla zastaví se před ním a snad i pátrá po jeho obsahu a významu a nakonec i najde v něm ono jadérko, buď krásy nebo pravdy, kvůli němuž povstalo.“
Je pravda, že politici by si neměli na sporu o umístění Slovanské epopeje ohřívat svou polívečku jako na jedné straně Bém a na druhé straně Hašek. O vlastnictví opravdu musí rozhodnout asi soud. Ale nedělejme si iluze, že rozhodnutí soudu bude výkonem nezpochybnitelné spravedlnosti. V takto zamotaných věcech často rozhoduje i společenská poptávka, takže rozumím této vyhrocené kauze. Možná někaká dohoda a smír by byly nejrozumnější.
Na závěr bych chtěl vyslovit politování, že nikoliv Alfons Mucha, ale Ladislav Jakl „zazdil“ svým článkem „Co se Slovanskou epopejí? Někam dobře schovat.“ své rozumné předchozí názory. Postavil se tím na stranu svých kritiků, kteří mu teď budou tleskat. Protože když si někdo nadělá do vlastního hnízda, jim to vyhovuje.
Já si naopak myslím, že Slovanská epopej není zpozdilá. Naopak právě nyní, kdy ztrácíme suverenitu, je navýsost aktuální!
PS Umění bývá děvka prodejná. Ale když to srovnáme s posledním angažmá exprezidenta Havla (viz zde), tak byl pan Jakl příliš přísný a havloidně korektní.
