Doufám, že Zeman hodí natěšenému Sobotkovi jeho vládu na hlavu

Ani v parlamentní demokracii není prezident razítkem. To by mohla jmenování vyřizovat podatelna Hradu. Také bych se nepodepsal pod něco, s čím bych bytostně nesouhlasil. A teď odhlížím od Zemanovy motivace k „zaříznutí“ některých adeptů na ministry.

 Když se vrátím zpět, tak Klaus udělal kromě toho, že se nechal uštvat k podpisu Lisabonské smlouvy, ještě jednu chybu s nedozírnými následky, když jmenoval proti svému přesvědčení škůdce Schwarzenberga ministrem zahraničí.

 Nebudu se hádat s těmi, co jednoznačně vyvozují, že prezident podle Ústavy „musí“. Jen podotknu, že kdyby to tak zákonodárce zamýšlel, tak by to takto napsal, což neučinil. Podle všeho však zákonodárce chtěl, aby vláda byla až výstupem z jednání mezi koalicí a prezidentem, a dokonce pro definitivní jmenování premiéra v Ústavě záměrně neurčil žádný termín, aby nezužoval prostor pro jednání o takto závažném rozhodnutí.

 Tento názor sdílejí i někteří právní experti a i kdyby byli v menšině, tak to neznamená, že by nemohli mít pravdu. Právo není exaktní disciplína. Zopakuji svou tezi, že pokud je politika koncentrovanou ekonomikou, pak právo je koncentrovanou politikou. A v té mají silné osobnosti svou úlohu, aby se vliv neodvíjel jen od té ekonomiky, tedy od vlivu peněz (viz Babiš). Havel taky jmenoval Tošovského nikoliv podle výsledků voleb a nikdo tehdy tak neřval, ačkoliv ten pak napáchal neskutečné škody.

 Jsem přesvědčen, že státu neuškodí, když se trochu zbrzdí ten jojo efekt změn ode zdi ke zdi. Ještě jsme se nevypořádali s nesmysly Nečasovy vlády a měli bychom se těšit na nesmysly Sobotkova komanda? Fandil bych mu v jediném případě, kdyby chtěl dodržet předvolební sliby a dokázal prosadit moratorium na tzv. vyrovnání s církvemi, aspoň do doby, než se přemrštěné a sporné nároky prověří. Místo toho on jako slaboch nacpal dvě ministerstva, které se agendou zabývají (zemědělství a kultura), do chřtánu lidovcům.

 Myslím, že po vládě zrovna Sobotky (s trafikantem Špidlou jako šéfem poradců), zrádcem zrádců Chovancem, pravdoláskařem Dienstbierem, finančně nezodpovědným Němečkem, předlistopadovým komunistou a „parazitem“ Mládkem či eurofilním Zaorálkem by mohli toužit snad jen masochisti.

 Horší snad už může být jen bývalý kněz, církevní funkcionář a bývalý šéf „ústavu pro přepisování paměti národa“ Herman jako – považte! – ministr kultury nebo sám šéf lidovců Bělobrádek, čerstvě proškolený jako americký agent. Úsměvný je také herec Stropnický, který má mít na povel armádní generály. Ovšem úsměv jde stranou, jakou moc si přisvojí Babiš, který propojí státní finance, soukromé podnikatelské impérium a rozhodující mediální vliv.

 Rusnokova vláda je strašná a třeba farizej Pecina je prostě příšerný. Ale budou stále jednou nohou na odchodu, nemají podporu v parlamentu, a tak už nenapáchají tolik škod, jako je schopna hned po svém nástupu vyvolat Sobotkova úderná jednotka.

 Čím déle se bude Zeman se Sobotkou přetahovat, tím více relativního klidu bude mít hospodářská sféra k nadechnutí a běžní občané „na práci“. Nepovažoval bych to za vítězství Zemana, ale nás všech. Pokud by však prezident Sobotkovi ustoupil, prohraje. A nejen svou osobní prestiž.

PS Je mi líto, že čtenáři docela dobře přijatý, ale málo čtený článek o úmrtí legendy českého hokeje Guta, četlo tak relativně málo lidí.