Dopadnou státní maturity jako IZIP?

Nemám rád politiku ode zdi ke zdi. Tím méně, když jde o miliardy z našich daní. Pak zpětně každý projekt vypadá, jako že pobyl na světě jen ku prospěchu svých realizátorů.

Bude premiér i hrobařem?

Jak dopadl IZIP, víme. Konkrétní realizaci nemohu hodnotit, ale elektronický systém pro zdravotní dokumentaci pacientů má své opodstatnění. Jenže když spolykal přes dvě miliardy korun a mnozí protagonisté na tom nesporně vydělali, premiér vydal pokyn k jeho zastavení. Pohříchu premiér ze stejné strany, v níž jsou i duchovní otcové projektu.

Tohle nechápu. Nikdo není obviněn za prošustrování více než dvou tisíc miliónů a projekt je k ničemu? Nebo premiér s ministrem zdravotnictví a vedením VZP mrhají? Nebo si z daňových poplatníků dělají dobrý den? Nebo je cílem nový projekt, taktéž za stamilióny, aby se dostali k lizu další lační politici a jejich nohsledi?

Podobné otázky mi vířily hlavou, když jsem se v článku „Část politiků chce zrušit státní maturitu. Změnu připustil i Nečas“ dočetl, co avizuje už titulek, že premiér zase uvažuje, že by s vaničkou vylil i dítě. Dovedete si představit, že byste takto nezodpovědně doma hospodařili v situaci, kdy všechno nasvědčuje tomu, že vám exekutor každou chvíli zaklepe za dveře?

Filosofii státních maturit považuji za nanejvýš žádoucí. Při inflaci soukromých škol není jiné měřítko, které by opravňovalo školu vydávat maturitní vysvědčení se státním znakem České republiky. Všichni dobře víme, že z čistě komerčních důvodů, kdy nerozhoduje kvalita, ale kvantita, se úroveň absolventů středních – a nejen středních – škol propadla.

Už před skoro dvěma roky jsem napsal článek „Státní maturity neměly být nikdy zrušeny“. Proto to nebudu komentovat podrobněji. Jen dodám, že díky ministru Dobešovi byl tento žrout na peníze dotažen k nějakému konci. A snad každý pochopí, že jakýkoliv složitý a plošný systém má své dětské nemoci a musí se usadit.

Že to znamená i personální změny? Klidně. I to je součástí zdárné implementace. Pan Zelený není vůbec podstatný. Státní projekt nemůže stát na jednom sebevýše postaveném úředníkovi. A jsem přesvědčen, že i hodnotitelé by se časem naučili se systémem zacházet lépe a po kritice by se letošní psychóza kolem hodnocení – třeba slohových prací – neopakovala.

Znovu opakuji, že i nepříliš dobrý systém se vždy časem usadí k nějakému užitku. Musí projít ohněm reálného provozu. Musí se posilovat dobré stránky a odbourávat špatné. Uživatelé se musí naučit se systémem efektivně pracovat. Jen při takovém postupu budou i studenti vědět, co mohou očekávat. Ano, ti letošní byli trochu v pozici pokusných králíků. Ale mělo to být nadarmo? Za rok to může být jen lepší. Pokud by se vymyslelo zase něco jiného, byli bychom zase tam, odkud jsme chtěli utéci.

Já to ještě zobecním. Politici rádi převracejí věci naruby. Jsme v nějaké permanentní revoluci. Každý politik chce bořit, co bylo dosud zavedeno, a zanechat svůj pomníček. Jako příklad bych uvedl Pospíšilův (odborně Eliášův) nový Občanský zákoník, který hýří archaismy a dokonce i podrývá zvyklosti, jak se usadily po Listopadu. Zmatení jsou i právníci, občan bude zcela bezradný. Čili to jde na úkor demokracie. Ale pofrčí školení, budou se dělat nové počítačové programy, tisknout nové příručky. Ale hlavně se budou vynořovat nové chyby a nespravedlnosti. Autoři se budou tetelit v síni slávy...

Podobné je to s reformami. Pamatujete, s jakou pompou Kalousek zaváděl nesmysl jménem superhrubá mzda? Teď by se stejný pachatel chtěl sám té obludnosti zbavit. Bude další ze stovek novel daňových zákonů, jen na změnách se budou živit stovky daňových poradců a školitelů, bude se mrhat kapacitami účetních... A tak pořád dokola. Však my to zaplatíme.

Jak jsem dříve napsal: „Reforma vždy znamená šok. Nese s sebou vždy nebezpečí nezamýšlených a nedohlédnutých negativních efektů. K reformám tedy vždy musí být nezvratný závažný důvod, který přesahuje jedno volební období. Nic není škodlivějšího než neustálé reformy reforem. Vynakládají se společenské náklady na změny, které se ani nedostanou do fáze, kdy by mohly začít přinášet ovoce... Jsou historické zvraty jako v roce 1989, které vyžadují reformy, protože evoluce se již vyčerpala a došlo k revoluční změně. Tehdy také je po těchto změnách nezpochybnitelná společenská poptávka. A je třeba také říci, že do čela reformního hnutí se musí postavit osoba nejen důvěryhodná, ale také charismatická, která občany dokáže „pobláznit“ a přesvědčit, že náklady s tím spojené budou pouze přechodnou obětí. Důležitá je nejen určitá úroveň společenského nadšení, ale i nezvratnost těchto změn. Metoda ode zdi ke zdi by byla zhoubná.“

A přesně to se děje. Politici opodstatňují svou existenci a udržují své živobytí tím, že na naše náklady dělají reformy do reforem, změny do změn a novely do novel. Schvalují se velikášské projekty, aby bylo co bořit... Doufám, že státní maturity nebudou tím případem.

PS Sportovní fanoušci se aktuálně mohou podívat, jak jsem sice špatně tipoval zápas s Řeckem, ale kterak Bílek s Čechem i Barošem potvrdili mou skepsi: "Bílek a další čtyři důvody, proč na EURO 2012 propadneme".