ČNB se utrhla z řetězu. Stáhla s sebou i korunu

Čím více členové Bankovní rady ČNB obhajují intervenci proti vlastní měně, tím méně se mohu smířit s kontraproduktivním oslabením koruny jejich bláznivou emisí. Oni zvolili taktiku všech přistižených pachatelů, jimž je dovolena jakákoliv obhajoba – i ta lživá.

 Na obdobné téma jsem napsal už osm článků – 8 pohledů (od nejstaršího k nejnovějšímu):

Ekonomický: Šílený hazard ČNB - zpupný, protitržní, kontraproduktivní a drahý

Lidový: Předvánoční zlodějnou ČNB ke světlým zítřkům?

Konspirační: Kdo nás okradl? Bankéři, nebo Zeman?

Psychologický: Singer mi otevřel oči stran excesu ČNB. Je to děs, raději nevědět!

Konfrontační: Členové bankovní rady ČNB by měli veřejně spáchat rituální harakiri

Forenzní: Zdražení škodovek – další důkaz vzájemně se vyvracejících lží ČNB

Pragmatický: S Českou národní bankou ke světlým zítřkům

Holistický: Guvernér ČNB Singer výslovně rezignoval na zdravý rozum

 Teď přidám pohled teoretický a monetární:

 Proč se utrhla ČNB z řetězu? Protože opustila zcela kvantitativní teorii peněz, tedy monetarismus, který předpokládá striktní řízení měnového agregátu (M1 až M5) jako základního předpokladu stability a měnového růstu. Inflaci považuje monetarismus za negativní jev způsobený financováním vládních výdajů na dluh (tedy zvyšováním peněžní zásoby). V tomto smyslu je protipólem keynesiánství.

 Monetarismus jako liberální směr je na jedné straně výrazem volného trhu, ale na druhé straně je založen na odpovědném řízení množství peněz v ekonomice. Úzce souvisí s kapitálovým přístupem vyjadřování bohatství (produkční, přírodní a nehmotný kapitál) v penězích.

 Laicky řečeno, ČNB pod heslem „cílování inflace“ zcela opustila monetarismus a tak rezignovala na to, aby naše měna vyjadřovala i české bohatství. Jinými slovy, dovolila oběh nekrytých peněz. A hned také emitovala přes 200 miliard nekrytých korun na nákup devíz. Náklady na stažení (neutralizaci) přebytečných peněz jsou vždy nepřiměřené.

 Množství peněz tak u nás vůbec neodpovídá monetárním principům. Kdyby každý chtěl za své peníze získat protihodnotu, nebylo by na našem trhu dostatek bohatství, za něž by mohly být peníze směněny. To je vážný problém. Ze stejného důvodu „musela“ proběhnout i poslední Zápotockého měnová reforma v roce 1953. Tady by už ani inflace nestačila...

 My starší si ještě pamatujeme, že na socialistických penězích bylo napsáno, že bankovky (státovky) jsou kryty zlatem a jinými aktivy Státní banky československé. O 56 tun zlata nás připravila ČNB už v letech 1997-8, kdy Tošovský a spol. prodali zlato za nejnižší možnou cenu 300 USD za unci. Dnes je cena kolem 1250 USD za unci. Utržené dolary od té doby naopak klesly z nějakých 30 korun o třetinu. Dnes bychom tedy za prodané zlato ve vyjádření v korunách získali 6,25 krát více, což představuje škodu kolem 50 miliard korun!

 Nehledě na to, že zlato je stabilizující měnovou rezervou, zvláště při emisním šílenství světových měn. Zlatý standard je už sice ten tam, ale nekryté peníze se vždycky dříve nebo později vymstí, přinejmenším hyperinflací. Dokud byl zlatý standard doplňován „ostatními aktivy“, ještě to mělo monetární kapitálovou logiku. Zvykli jsme si také na to, že v elektronickém věku se „tvoří“ peníze úvěry. Ale pozor, je jen výrazem dluhové krize, že peníze už nejsou emitovány toliko úvěry, ale v poslední době také úvěry na nesplatitelné úvěry! Jsme toho svědky, když třeba ECB „tiskne“ peníze na pomoc Řecku, Kypru, Portugalsku a de facto už i Španělsku a Itálii.

 Koruna nás od toho mohla izolovat... To by ovšem mládežníci v ČNB nesměli nekrytými korunami nakoupit palubní lístky na Titanic.