Členové bankovní rady ČNB by měli veřejně spáchat rituální harakiri

Český statistický úřad vlastně usvědčil ČNB ze lži, když obhajovala „výdobytky“ faktické devalvace koruny.

 Ve svém včerejším článku „Singer mi otevřel oči stran excesu ČNB. Je to děs, raději nevědět!“ jsem citoval z rozhovoru guvernéra ČNB Singera pro MF Dnes.

 V tomto rozhovoru Singer dále doslova úvádí: „S tím, jak ekonomika dlouhodobě roste, generuje tlaky na zvyšování mezd, domácnosti mají větší jistotu zaměstnání, a to všechno první efekt snížení poptávky přetlačí“. Doplnil to jásavým prohlášením o dobré úrodě, díky níž má tlak na vyšší ceny potravin vymizet.

 Už když jsem to četl, říkal jsem si, jestli ten člověk náhodou nespadl z višně nebo nepřicestoval z Marsu, kde nikdo o žádné krizi nic neslyšel. Připomenu moje vlastní očekávání z kraje srpna letošního roku: „Odrážíme se ode dna (pokolikáté už?)... přímo do propasti“. Statistický úřad nás rozsoudil (viz zpráva iDnes).

 Podle mě je nepochybné, že zvýšení cen ekonomiku dále zaškrtí. Z promítnutí energetických nákladů do veškerých cen se nedá vykecat. A také se zhorší platební bilance České republiky. Náznaky oživení, jak začínaly prosvítat do osudné intervence ČNB, byly z velké části taženy klesajícími cenami energií a očekáváním, že vláda opustí restriktivní hospodářskou politiku. Uvažovalo se také o možném snížení spotřební daně na pohonné hmoty. Abych použil Singerovu rétoriku, teď pokles kursu české koruny „přetlačí“ tento očekávaný efekt.

 Musím se zmínit ještě o jedné věci. Ani odborná veřejnost (včetně obou prezidentů) intervence České národní banky v drtivé většině nepochválila, naopak. Dokonce ani většina exportérů nijak nejásá. A tak členové Bankovní rady ČNB začali ztrácet půdu pod nohama, hystericky se odklonili od mlčenlivosti a zmatečně začali neobhajitelné kroky obhajovat.

 Tím se už stihli naprosto ztrapnit Tomšík v OVM České televize, Singer v MF Dnes a včera Lízal v Hydeparku. Viděl jsem vždy jen kousek, ale stačilo to. Padaly z nich neuvěřitelné perly, jako že potenciální deflace by poškodila ty, co si vzali hypotéky (Tomšík). Že činnost i nečinnost ČNB vždy dělá ze spekulantů, což jsou všechny subjekty trhu (tedy i občané, dodávám já) vítěze či poražené (Singer). Že ČNB tak brání „ukládání peněz pod postel“ v očekávání poklesu cen (Lízal); tedy nevím, kdo kromě ČNB něco takového čekal. Místy to působilo jako Pat a Mat v roli ústavních strážců cenové stability.

 Tu Ústavu jsem nezmínil náhodou. Podle mě ČNB učinila kroky v přímém rozporu s jejím článkem 98 odstavcem (1): „Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona“. Upozorňuji na klauzuli za středníkem. Parlament nemusí být proti ČNB bezbranný.

 Být na místě těchto od reality odtržených „expertů“ ve zlaté kleci, po takovém faux pas by mi nezbylo, než se omluvit občanům a v přímém přenosu ve zpravodajské relaci nalehnout na kusun-gobu (rituální meč).

 Kouzlem nechtěného, právě v Japonsku, dlouhá léta panovala deflace. Kéž bychom si vedli ve světové ekonomice jako oni! Pomíjím, že deflace se u nás nekonala a je jen fixní ideou centrálních bankéřů. Pro léčbu nočních můr jistě terapie existuje, ovšem mimo rámec ekonomie. Já osobně se naopak do budoucna obávám hyperinflace v důsledku neřešené (kamuflované) dluhové krize a překotné emise nekrytého oběživa na dluhy z dluhů.