Milan Chovanec je dobrým příkladem kariéristy, který by mimo politiku svým vzděláním nesplňoval kvalifikační předpoklady ani subalterního manažera nebo vedoucího úředníka. Přesto jako hejtman řídí kraj s mnohamiliardovým rozpočtem a teď má dokonce být ministrem, navíc na exponovaném vnitru.
Než se dostanu k meritu věci, nechtěl bych opomenout ani morální stránku věci, jak jsem o ní psal v článku „Kdo je horší než zrádce? Zrádce zrádců! Vlastním jménem Chovanec“. Prokázal sice čich přiklonit se na vítěznou stranu, ale já kajícníky obecně považuji za nejodpornější sortu delikventů. Jsou vždy ze stejného těsta, ale navíc jsou ještě sobeckými a proradnými zrádci.
Pamatujete na oprávněnou kritiku Nečase a jeho trafikantů? Do stejné kategorie řadím i Chovance. Za svou loajalitu si nechá zaplatit rovnou místem jednoho z nejmocnějších ministrů. Dovedete si představit, že tento „charakter“ bude mít pod sebou Policii ČR a k tomu příslušné informace?
Druhou stránkou věci ovšem je, v jaké bídě musí být sociální demokracie, že Sobotka i přes výhrady prezidenta nemá kvalifikovanější alternativu? I kdyby Chovanec vystudoval řádně a nikoliv za podivných okolností a ve zkráceném režimu na provařených plzeňských právech, tak titul bakalář považuji za jakousi nadstavbu střední školy. Pamatujete ještě, s jakým despektem a ironií před časem oslovoval Rath (doktor) Nečasova trafikanta Šnajdra „pane bakaláři“?
Samozřejmě, že vzdělání není všechno. Ale když k tomu připočteme, jak je Chovanec získal a jakým způsobem se vlichotil Sobotkovi, tak se z toho dělá člověku špatně. Typický obraz kariérismu ve velkých stranách.
Jen politika umožňuje, aby se člověk s nedostatečnou kvalifikací dostal na tak vysokou pozici. V soukromé firmě by takový adept neuspěl. Pokud tedy by nebyl užitečný díky svým osobním kontaktům, nikoliv kvůli schopnostem.
Politici často tvrdí, že nemusí být odborníky, že stačí když jsou dobří manažéři. Jenže management už je také odborná disciplína. A pochybuji, že by titul bakaláře otevíral třeba v soukromé sféře dveře do nějaké vysoké řídicí funkce. Ani kdyby nebyl získaný podfukem od Kidla s Tomažičem.
Takoví lidé, kteří dali přednost politice před skutečným vzděláním a znalostmi pak zatěžují státní pokladnu neskutečným množstvím poradců, v mnoha případech rovněž pochybných, zato nadmíru drahých. To se týká i spřízněných firem, které mnohdy suplují práci odborných zaměstnanců ministerstev a státních úřadů (vzpomeňme stamilióny za právní služby).
Od Listopadu vzdělání devalvovalo. Za komunistů bylo vysokoškoláků kolem 7%, což zhruba reflektovalo intelektuální vybavenost obyvatelstva. Teď jsou ambiciózní plány, aby co druhý absolvent byl vysokoškolák. S trochou sarkasmu by se dalo říci, že je tomu tak proto, aby se tituly mohli honosit i politici.
Politická kritéria hrála roli vždy. Ale už za komunistů, určitě od doby tzv. přestavby, byla snaha mít v čele ministerstev vzdělané odborníky. Nebyla to podmínka dostačující, ale až na výjimky nutná. V tomto směru nejsou lidé žárliví, jsou rádi, když na vysokých postech státu vidí odborníky.
A mají recht. Kolikrát znamená „politické rozhodnutí“ jen eufemismus pro nedozírný průšvih, ať se jedná příkladně o tunel Blanka, solární energetiku nebo o předražené a nefunkční informační systémy státní správy.
Neodborné a nevzdělané ministry je možné snadno opít rohlíkem. Na jejich neodbornost čekají supové, kteří se snaží urvat co největší sousto ze státního rozpočtu. To pod křídly neodborných politických kádrů se rozplývají naše daně a navyšují dluhy.
Jestli to Sobotka nechápe, je tomu tak proto, že jemu osobně zase chybí druhá kvalifikační složka, a to praxe mimo politiku. Nebo že by to chápal a nikoho kvalifikovanějšího opravdu nemá? To by byla podstatná informace pro příští volby.
PS Ty, kdož nečetli, zvu na svůj včerejší článek: "Výsev patogenů jako nástroj integrace (klíč. slova: EU, ČNB, euro)".
