Chce se mi řvát. Začíná rozhodující pokus o zruinování ČR

Každý den už dlouhé měsíce slyšíme od našich „starostlivých“ politiků, jaké katastrofy nás čekají, když nebudeme úsporní. Všemi kanály se na nás valí slova jako krize, dluhy a rozpočtová odpovědnost.

Přestávají se stavět či opravovat nezbytné komunikace a šetří se i na bezbranných postižených. Údajně pravicové strany zvyšují daně. Útočí na životní úroveň od studentů přes nemocné až po důchodce. Sodoma Gomora.

Dalo by se to částečně ve špatných časech pochopit, i když podvazování ekonomiky má záporný multiplikační efekt. Čert už vem ty rozkradené miliardy, snad už tato hostina skončila. Ale chystá se na nás něco daleko horšího.

Vypadá to, jako by naši politici – od koalice až po opozici – chystali sabotáž České republiky. Jen předzvěstí toho, k čemu se schyluje, byl závazek třináctimiliardových záruk za Irsko a Portugalsko, k němuž nás protiprávně upsali Kalousek s Nečasem. A nezůstane jen při tom.

Teď máme poskytnout hotovostní „půjčku“ devadesáti miliard korun Mezinárodnímu měnovému fondu na záchranu eurozóny, v níž ani nejsme. Ti šílenci chtějí, aby každý občan ČR od nemluvňat v inkubátorech až po seniory v pečovatelských domech zaplatil dalších devět tisíc korun! Když jsem slyšel Bohuslava Sobotku, chtělo se mi řvát.

Tento ekonomický a finanční diletant, odpovědný za největší sekyru v časech konjunktury, obhajoval tuto půjčku. Prý to za dva roky z EU dostaneme zpět. Zaprvé, plete hrušky s jabkama a neřekl, že nic navíc z EU nedostaneme, takže devadesát miliard žádná EU splácet nebude. Proč taky, když půjčka bude směřovat do MMF? Takže devadesát miliard zůstane pořád záporným saldem.

Za druhé, Sobotka počítá s papírovými předpoklady čerpání peněz z EU, kde už teď je skluz jen pro letošní rok nějakých patnáct miliard korun. Nehledě na to, že ono „čerpání“ se často znehodnocuje neproduktivními výdaji (lobbisté, poradci, tvůrci projektů, předražené zakázky, nesmyslné akce). Zde je vůbec otázkou, zda už nejsme čistými plátci, když letos zaplatíme po navýšení odvodů za šedou ekonomiku nějakých sto dvacet miliónů korun za každý den (kalendářní, ne pracovní). A jestli dosud nejsme čistými plátci, tak za pár let jistě budeme.

Za třetí, považuji za šílené že v době krize by vůbec někdo mohl pomyslet, že vydá takovou astronomickou částku. Chtějí nás kvůli své servilitě zruinovat? Žádná jiná odpověď mě v době, kdy se hledá každá drobná úspora, nenapadá.

Abych předešel námitkám, nezapomněl jsem ani na to, že se jedná o půjčku. Ale pozor, ta má být na dřevo, nikoliv jako záruka. Pokud by ji poskytla ČNB, jednalo by se o popření její nezávislosti. Ale hlavně, odkdy zadlužený půjčuje? Co by to znamenalo? Že peníze, které bezúročně zapůjčíme, si budeme muset sami vypůjčit na trhu. Zvýšíme tak státní dluh a zranitelnost republiky.

Domácí vsuvka: Pamatujete, kdo jako předseda naší vlády chtěl uzákonit vyrovnaný státní rozpočet? Byl to Václav Klaus. Proti byla levicová opozice a lidovci. Ačkoliv se mu to tehdy nepodařilo, EU předstihl o celou jednu dekádu.

Zahraniční vsuvka: EU formálně bojuje proti zadlužování a chce získat dohled nad rozpočty států. V praxi však činí všechno pro to, aby se finanční nákaza rozšířila a prohloubila. Takže stojí za úvahu, co je cílem hegemonů integrace. Není to právě moc nad dlužníky?

Druhá parta šílenců se zase zavázala, že církvím poskytne celkem 134 miliard korun (bez úroků za třicet let). Nechci se v tomto článku zabývat oprávněností tohoto sporného nároku. Ale ten, kdo takový závazek učiní v době, kdy země stojí na hraně krachu uprostřed největší poválečné krize, tak pokud není šílenec, je vlastizrádce.

Podívejme se, jak dopadly předlužené státy. Nejde tady jen o trpaslíky typu Řecka. Ale už i Itálie a Španělsko jsou de facto pod mezinárodní kuratelou. Když říkám mezinárodní, tak myslím věřitelskou. A kam se sbíhají ty nitky? Nikoliv do Londýna, jak si naivně myslí socialisté, ale do Frankfurtu.

V Evropě zuří další válka, zatím bez výstřelů. Němci už teď dosáhli více, než za Hitlera. Nemyslím tím Merkelovou. Ona časem bude nahrazena politikem v režii frankfurtských financí. To je vzkaz pro Bohuslava Sobotku – „zastánce“ sociálního státu.

Prý se nemá v seriózním článku používat expresivních a silných výrazů. Ale v této situaci by bylo velmi pokrytecké nazývat kolaboraci a sabotérství nějakým vlídným eufemismem. To platí i pro lavírujícího Nečase, který promeškal možnost se přidat ke Cameronovi. Tentokrát jsem však považoval za házení hrachu na zeď komentovat rozvraceče státu Schwarzenberga, který vyhrožuje, že buď zaplatíme, nebo budeme v izolaci.

Ve stejné izolaci jsme se ocitli po Mnichovu, protože jsme kapitulovali. Teď je situace příznivější. Můžeme se přiklonit k Velké Británii, která má zvláštní vztahy s USA, a navíc ani Rusko už není komunistickým Sovětským svazem. Děkujme prezidentu Klausovi, že to pochopil a vlastně tak tu umělou izolaci prolamuje.

Nekapitulujme tentokrát před nátlakem Německa a Francie (Merkozystánu). Devótním a ustrašeným odvracením "nedozírných následků" si koledujeme o mnohem větší a nevratné škody. Těch devadesát miliard korun je jen počátek. Nebo jsme nepoučitelní?

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!