Bursík má špatný vkus

Ten muž s tichým hlasem nevypadal po volbách tak zle. Dokonce mu bylo možné přičíst určitou inteligenci, ne vždy u politiků obvyklou. Jeho strojené zásadovosti a slušnosti jsem sice příliš nevěřil, ale netušil jsem ani, že zakrátko překoná i ty nejpesimističtější obavy. S jeho vkusem je to opravdu nahnuté.

Zelení ve světě totiž nemluví tichým hlasem, ale řvou svobodomyslně mladým hlasem buřičů. Jejich hlavní program mě sice neoslovuje, naopak, ale jsem ochoten se dívat s respektem na jejich – byť i někdy naivní - vášně učinit svět lepším. Tato strana za normálních okolností svědčí mladým, pokud ovšem se nezvrhne do své karikatury, jako je tomu u nás.

Nedovedu si představit zelené nikde na světě, kteří by podporovali jakékoliv zbrojní systémy, a to včetně radaru. Snad jen jako vtip bychom mohli brát názor, že by se zasazovali o majetkové požadavky církví. Vzhledem k jejich tradičně spíše levicové orientaci by se dalo těžko předpokládat, že se účastní komercializace zdravotnictví. Protože obecně inklinují až k anarchistickým postojům, měli by být ve vládě hlídacím psem příliš silného státu.  Za normálních okolností by měli snést i trochu toho nepořádku a rizika, než by se podíleli na všech těch nástrojích ke špiclování, ať už se jedná o sledování elektronické komunikace nebo poslední výkřik elektronických „vinět“ pro špehování pohybu automobilů.

Nevolil bych tuto stranu, ale měl bych pochopení pro jejich účast ve vládě, pokud by plnili tu úlohu strážce svobody a práv pro všechny. Odpor atomové energetice sice považuji za veskrze škodlivý, ale bral bych jej jako cenu, kterou bylo nutno zaplatit za volnomyšlenkáře ve vládě. Vkus pana předsedy ovšem ze zeleného spektra řádně ujíždí. Své spolustraníky chce komandovat silou a spoléhá přitom na prebendy, jichž by se výše postavení funcionáři nechtěli ve státních službách vzdát. Stal se tak politickým šíbrem jako Zeman či Gross neblahé paměti, kterým nebilo srdce pro stranu, ale pro podíl na moci.

Ještě jednou k tomu vkusu pana Bursíka. Jeho typem musí být třeba Čunek. Jak jinak by bylo možné, že mu dal mnokráte ultimáta, jež nebyla přijata, natož splněna, a přesto spolu sedí jako hrdličky ve vládě (spíše jako vrána k vráně). Vysvětlení by bylo jediné: Co se škádlivá, to se rádo mívá.

Další nepochopitelnou slabost z hlediska vkusu zelených má Bursík pro starého feudála Schwarzenberga. Vždy, když jej vidím, přijde mi na mysl film „Když Burian prášil“, kde se vyskytoval hrabě Kocharowski, na jehož účet se Burian ptal, zda je tohleto vůbec živé. Jak je vidět, i tyto absolutně protikladné tradice jsou dle vkusu Bursíka. Asi proto, že oba svou čest stejným způsobem v kauze Čunek pošpinili.

A tak mám strach, že po spoluvládnutí Zelených, doufám že nadlouho posledním, jediné, co po nich zůstane, bude zdevastovaná česká energetika. Potom možná budeme dovážet drahou západní energii z atomových zdrojů. Bursík v té době bude dělat správce svých lukrativních nemovitostí. V těchto rozlehlých prostorách bude chodit za nájemníky zhasínat. Zelená kariéra jako hrom.