Buď mě Klaus čte, anebo je opravdu dobrý :)

Nevylučuji sice, že některý prezidentův poradce na můj blog občas i zabrousí, ale titulek je samozřejmě nadsázka. Snažím se tím dát najevo i fakt, že nejsem bezduchý Klausův přitakávač. Ale co dělat, když někdo nezávisle sdílí většinu mých úvah a názorů?

Zase se mi potvrdilo, co jsem napsal nedávno: http://streit.blog.idnes.cz/c/122072/Dekujme-za-Klause-na-Hrade.html. Nemám s ním sice úplně totožné názory na všechno a je zde možné dokumentovat, že jsem ho kritizoval třeba kvůli malé podpoře Svobodným, kvůli ratifikaci Lisabonské smlouvy, kvůli nepřiměřené pozornosti, jakou věnoval návštěvě papeže, kvůli znásilňování Ústavy k zamýšleným předčasným volbám, kvůli nedostatečné distanci od Paroubka nebo kvůli tendenci upřednostňovat velké strany se směřováním k bipolárnímu systému. O tom všem jsem psal, tak to nebudu rozvádět.

Ale také jsem napsal, že je ostrůvkem zdravého rozumu, a to nejen v české politice. Někdy působí jako zjevení racionality v bláznivém světě i jako protiváha hysterie, psychóz a fanatismu, které šíří věrozvěstové nejrůznějšího druhu.

Potvrdil to opět na letošním Žofínském fóru. Z duše mi promluvil, když úvahu o ekonomice a východisku z krize zasadil do obecnějšího rámce svobody. Velmi to rezonovalo s myšlenkami, které jsem zde představil v článku http://streit.blog.idnes.cz/c/127396/Fasismus-zmutoval-z-nacionalniho-do-multikulti-havu.html. Jako státník nezmínil sice přímo fašistické tendence. Napsal jen, že ho trápí, že „dnešní svět tento rádoby technokratický, ale ve své podstatě nedemokratický způsob prosazování věcí veřejných považuje za zcela legitimní. Bránění se jeho přijetí označuje za pletení se do věcí, kterým někdo, kdo mezi vyvolenými, resp. samovyvolenými není, nemůže rozumět. A proto by měl mlčet.“

Prezident se tedy přihlásil k tomu, že prosperita je neoddělitelně spojena se svobodou. Neopomněl také připomenout, že pro předtopolánkovskou ODS byla „svoboda a prosperita“ politickým heslem. Tady vřele souhlasím, že dlouhodobě není prosperita bez svobody možná.

Velmi mě potěšil, že si za příklad nepřípustných zásahů do svobody vzal i manévry spojené s prasečí chřipkou a pokusem o povinné očkování. Plně tak potvrdil mé názory, naposled rozebírané zde: http://streit.blog.idnes.cz/c/122272/Dekonspirovany-hlavni-hygienik.html. Václav Klaus principiálně odmítá tzv. princip předběžné opatrnosti, který považuje za zhoubný názor manipulátorů.

Totéž samozřejmě platí o alarmismu spojeném s tzv.globálním oteplováním, zejména o nedokázané a nedokazatelné doktríně, že má být způsobeno člověkem. Zase, jako by četl můj dva roky starý článek: http://streit.blog.idnes.cz/c/26370/Klaus-ma-pravdu-asi-se-opravdu-otepluje.html. Nezapomněl poukázat na s tímto mýtem spojené evidentní podvody, neseriózní práci s daty, diskreditování alternativních pohledů, zastrašování a zesměšňování odpůrců této „zjevené pravdy“.

V té souvislosti považuji za zásadní jeho kritický nadhled, který je natolik excelentní, že jej ocituji: „Zastánci této zhoubné doktríny odmítají brát v úvahu standardní analýzu nákladů a výnosů (cost-benefit analysis), odmítají jemnost a složitost intertemporálního rozhodování o solidaritě s budoucími generacemi či o jejich diskriminaci, odmítají uznat váhu a význam času v lidském rozhodování, což my ekonomové zařazujeme do rubriky s názvem „diskontování budoucnosti“, odmítají elementární pravděpodobnostní pohled na nedeterministicky se chovající složité systémy jakým je i klima, odmítají brát v úvahu obrovskou sílu lidské adaptability a zejména nepředstavitelný rozmach technického pokroku (nebude-li diktátem těchto lidí v budoucnu zastaven). Ve své „pýše rozumu“ tito lidé nedoceňují míru naší, a už vůbec ne své neznalosti zákonitostí chování takovýchto složitých systémů. Přesto prosazují opatření, která znamenají radikální omezení lidské svobody a prosperity.“

Je mi to velmi blízké, protože mám dlouholetou praxi s chováním složitých (nelineárních) systémů se zpětnou vazbou a obrovskou komplexitou. Někdy se chovají, jako jehla postavená na špičku. Určitě se v nějakém směru zvrátí, ale pokud jde vůbec o kauzální systém, nikdy nebudeme znát celé spektrum příčin a jejich následků. Kvůli jejich nepředvídatelnosti hovořil Klaus o nedeterministicky se chovajících systémech.

Další míru nejistoty do toho vnáší lidské chování, tedy i regulace, a to vše s těžko předvídatelnými následky. Tuto zpětnou vazbu nelze modelovat polynomicky ani iteračně. I diferenciální rovnice jsou slabým nástrojem v tomto fuzzy prostředí. Proto nějaké triviální uhlíkové koncepce jsou v této hře vlivů jen pro srandu králíkům. Mohly by být pouze bezzubými výkřiky, kdyby nebyly na jedné straně provázeny neodůvodněnými náklady a na druhé straně neoprávněnými zisky vyvolených.

Tato pýcha rozumu je založena na jednoduchém determinismu příčin a předvídatelných následků. Samotná lidská vůle se však determinismu vymyká a tedy zpochybňuje i deterministickou regulaci. Deterministický systém je předurčen počátečními hodnotami. Kdyby svět takový byl (není!), nemělo by lidské pinožení, tedy ani boj s klimatem, žádného smyslu. Pakliže deterministický není, je příliš složitý na cílené ovlivňování.

Tím jsme se vrátili k tomu, že svoboda je nejefektivnějším a nejekonomičtějším nástrojem. Týká se to samozřejmě i ekonomiky samotné a trhu. Vysoká míra zásahů a regulací vůbec nemusí přinést kýžené efekty. Je velmi pravděpodobné, že u těchto složitých systémů dojde k nezamýšleným důsledkům. A je velmi spozdilé vyhánět čerta ďáblem, tedy novými regulacemi. Krize jsou zákonité body zvratu, v nichž systém hledá novou rovnováhu. Každá nadbytečná regulace nerovnováhu jen prohloubí.

Václav Klaus to nazývá návraty do předdemokratického stádia. Kromě zneužívání systému farmaceutickými firmami a „zelenými“ lobisty zmínil ještě: boj s terorismem, politickou korektnost a antidiskriminaci, mediokracii a některé další jevy. Na všechna tato témata mám na svém blogu sérii článků.

S prezidentem Klausem se prostě nesouhlasit nedá, pokud chce člověk UVAŽOVAT komplexně, logicky a nestranně. Žádné osobní sympatie nebo antipatie s tím nemají co dělat.