Aktivisté, populisté, havlisté – nebezpeční političtí lobbisté

Ještě nedozněl „úspěch“ Karla Janečka, jenž dotáhl na vařené nudli senátory k žalobě na prezidenta pro údajnou velezradu, a už je to tady zase. S jídlem roste chuť.

Teď se zase zviditelňují „protikorupční aktivisté“ a loví – docela úspěšně – své ovečky mezi poslanci a senátory (viz iDnes). Až nádech absurdního výsměchu má skutečnost, že iniciátory akce jsou lobbisté z Ekologického právního servisu. To jsou opravdu ti praví, jimž budeme věřit snahu zamezit neprůhledným tokům z veřejných peněz na soukromé účty. Celá ta institucializovaná ekologie se vyznačuje gigantickými přesuny veřejných prostředků do soukromých kapes a na druhé straně zdražováním života náš všech.

Nikým nevolení Karel Janeček ani David Ondráčka pro mě nemohou být garanty boje proti korupci. Jejich aktivity se zcela míjejí s podstatou, která tkví pouze v omezení dotací a přerozdělování na nejnižší možnou úroveň. To ovšem nechtějí. Jen chtějí mít příslušné toky pod kontrolou. Nijak se neliší od Karolíny Peake, která se přihlašuje ke stejným prázdným gestům a kontraproduktivním nástrojům.

Hitem teď jsou zase majetková přiznání. Populisticky se k tomu přihlásil i Zeman ve svém inauguračním projevu. Chápu, že lidé jsou závistiví a že zejména ti, kteří nic nemají, se chtějí šťárat v majetcích těch úspěšnějších. Ale samotný majetek přece není trestným činem. Neměl by se prokazovat majetek, ale trestný čin. Kriminalizace majetku je prvním krokem k honu na čarodějnice a nesvobodě.

Co je komu do soukromých věcí? Ono to vypadá bohulibě a nevinně. Jenže každá taková administrativa zatěžuje i 99% poctivých občanů, kteří nic neprovedli. Vždy je s tím spojena nějaká zátěž – administrativní, časová i finanční. Stát tady přenáší svou neschopnost vybrat daně a stíhat trestné činy na občany. Lidé by si museli nechat dělat třeba odhady a podstoupit další buzeraci. Vydělají na tom zase jen podnikatelé a firmy, které v tom kolotoči klientelismu pojedou.

Když jsme u těch ekologistů, vzpomeňme na nesmyslné náklady, které budeme muset vynaložit kvůli energetickým štítkům budov. Samozřejmě že to zatíží nejen bohaté vlastníky, ale i nemajetné nájemce. Krátkozraké by bylo si myslet, že tento trend se nás netýká a zastaví se u těch bohatých.

Stejným způsobem dnes Kalousek přenáší daňová rizika na odběratele, kteří ručí za zaplacení DPH. Vymýšlí blbosti typu přenesené daňové povinnosti, která zapleveluje daňovou legislativu. Dokonce vytváří další registry, kam se musíme registrovat, nechceme-li být považováni za nedůvěryhodné. Stát nás buzeruje a kriminalizuje, pokud nebudeme skákat, jak píská. Tento trend už dávno překročil hranice svobody.

Neznalí občané často podlehnou populismu takových Janečků a vyvzdorovali si šílený zákon o zákazu akcií na držitele. Jsou přesvědčeni, že akcie na jméno odhalí všechny lumpy. Ale chyba lávky. Ti, kdož opravdu mají co skrývat, už dávno mají akcie ve vlastnictví právnických osob registrovaných anonymně někde v Dominikánské republice, na Kypru nebo na Seychelách.

Ten bič dopadne na stovky akciových společností, které jsou natolik malé, že akciemi na držitele šetřili náklady na obesílání akcionářů na jméno a/nebo náklady na registraci akcií. Vím o čem mluvím. Jsem předsedou představenstva dvou takových společností. Nikdy jsme nežádali o žádnou dotaci ani nesoutěžili o veřejnou zakázku. Svůj spoluvlastnický podíl netajím, daně platím, vše je legální. Ale teď budeme muset hradit změny stanov, valné hromady, notáře, rejstříkové soudy, změnu akcií (dosud listinných), depozitáře nebo registrační poplatky a příště i poštovné za pozvánky.

A proč? Aby se vlk nažral, zařehtal úřední šiml a koza zůstala celá někde na Bahamách. Zato české firmy nenapojené na státní rozpočet a na tyto hrátky budou muset místo podnikání násilně a draze řešit vnitřní poměry, které vyhovovaly. Stát tím nic nezíská, jen alibi. A napojené osoby budou krást nerušeně dál...

Podezírám, že někteří z těch aktivistů jsou vlastně lobbisté, kteří chtějí na svých aktivitách vydělat. Vymyslí se líbivé heslo a vzhůru do nepolitické politiky podle Havla. Účet zaplatí ošálení občané, a to penězi i svobodou.