Rusko budeme mít vždycky za humny.

Dnes je to 50 let, co jsme na MS v hokeji porazili SSSR 4:3. Pak to šlo rychle. Euforie z výhry nad okupantem, provokatéři, rozbitý Aeroflot, nástup Husáka. Teď už SSSR neeexistuje, jeho vojska tu nemáme, ale ruské hrozby nekončí.

Současný svět je plný různých hrozeb. Islámský terorismus, masová migrace, rozmach nacionalismu aj. Přesto si myslím, že pro nás je a pořád bude největší hrozbou Rusko. S Putinem i bez něj.

Naši předkové oprávněně zatížení německým ohrožením vzhlíželi k Rusku jako k velkému slovanskému bratru, který nás ochrání. Asi největší krok tímto směrem udělal prezident Beneš, když už dlouho před koncem 2. světové války se pojistil smlouvou se Stalinem. Snil sen o Československu jako o mostu mezi východem a západem. Jak to skončilo, víme.

Dnes si myslíme, že zdrojem hrozby z Ruska je Vladimír Putin a jeho velmocenské choutky. Jenže je tím zdrojem opravdu Putin? Nebylo by to s jiným vládcem stejné, ne-li horší?

Podle průzkumů agentury Interfax zhruba každý druhý Rus cítí zlost a stud kvůli rozpadu Sovětského svazu. Podle 88% dotázaných by si Rusko mělo zachovat status světové velmoci. Z průzkumu v roce 2017 vyplynulo, že za největší osobnost Rusové považují Stalina. Za ním následovali pánové v pořadí Putin, Puškin, Lenin, car Petr Veliký. Tedy kromě Puškina samí stavitelé velké ruské (resp. sovětské) říše.

Zatímco pro většinu obyvatel zemí na západ od Ruska jsou prioritami životní úroveň, svoboda, spravedlnost, pro většinu Rusů je prioritou pocit, že jejich země je velmoc. Jediná liberální ruská strana Jabloko v posledních třech volbách ani jednou nepřekročila hranici pro vstup do parlamentu.

Myslím si proto, že zdrojem ruské hrozby není primárně osoba Vladimíra Putina, ale mentalita ruského člověka. Která se asi hned tak nezmění.

Navíc mi přijde, že případný Putinův pád může nést svá rizika. Putin je pragmatický technolog moci. Ten nepůjde do otevřené války s nejistým výsledkem. Ale horší než pragmatický mocipán může být fanatický šílenec. Viz Irák po svržení Saddáma Husajna. A kdoví koho by do Kremlu katapultoval Putinův pád, který by byl, nedej bože, provázený nějakou revolucí či občanskou válkou.

Hrozby se v čase mění, ta ruská však zůstává. Má hlubší kořeny, než ambice momentálního vládce. Proto vždycky bude nutná silná protiváha, kterou plní NATO. A aby měla skutečnou sílu, nemůže to jít bez Ameriky. Ale ani to nemůže jít bez zodpovědnosti ostatních členských zemí v budování moderní profesionální armády. Což bohužel nějaké peníze stojí a volič by je raději viděl jinde. Jenže "Rusáci" tu budou pořád.