Nová autentická pravicová strana?

Klausové volají po vzniku autentické pravicové strany. Ještě že Miloš Zeman nevolá po vzniku nějaké autentické levicové. Oni nám tu totiž pánové Klaus senior a Zeman v tom pravolevém dělení udělali v minulosti trochu zmatek.

Václav Klaus a Miloš Zeman byli od začátku devadesátých let vnímáni jako hlavní představitelé české pravice resp. levice. Oni dva nastartovali úspěšné mnohaleté tažení dvou stran symbolizujících pravici a levici. Dvou stran, které ovládly naši politickou scénu. Sami dlouhé roky stáli v jejich čele.

Aby posléze proti těmto stranách vytasili válečné sekery.

Rok 2013 znamenal "úspěšné" završení jejich boje proti těmto svým "dětem". ČSSD i ODS zaznamenaly ve volbách oproti minulosti těžké ztráty.Úspěch někdejších tvořivých schopností obou politiků se tak přeměnil v úspěch jejich schopností destrukčních. Klaus ničil pravici, kterou kdysi založil. Zeman ničil levici, kterou kdysi postavil na nohy.

Pak přišel Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, které se tvářilo a tváří jako strana středová ignorující pravicové i levicové ideologie. Není to důkaz toho, že u nás nastal konec pravolevého členění politického spektra? Když samotní někdejší vůdcové pravice resp. levice zašlapávají hlavní pravicovou resp. levicovou stranu do země (byť Miloš Zeman teď vzal ČSSD na milost)?

Vypadá to tak, a možná by to tak i bylo, pokud by Klaus byl skutečný pravičák a Zeman skutečný levičák. Ale je tomu opravdu tak?

Václav Klaus přinesl v roce 1990 do naší politiky jasnou vizi ekonomické reformy, čímž uchopil a nasměroval tehdejší dost bezbřehé debaty a začalo se něco smysluplného dít. Jenže pak, jako premiér, se místo dotažení těch vizí do konkrétních důsledků včetně legislativního dotažení, zahleděl už jen do sebe a začal se měnit ve vlastní sochu.

Ta socha se stala symbolem české pravice. Pravicovou ovšem zůstala jen rétorika, nikoliv reálná politika, v níž postupně převládl účelový pragmatismus. Čímž zdaleka nemyslím jen opoziční smlouvu.

Pak už z pravice postupně odpadávali všichni politici, kteří se s Klausem rozešli. Stejně tak strany jako ODA, DEU, DI, Unie svobody (ta si ovšem svůj zánik zavinila nejspíš tím, že se nakonec úplně ideově vyprázdnila). Všichni zmizeli v propadlišti dějin. Pojem intelektuál se stal skoro sprostým slovem a s ním se vytratila jiná témata než ekonomická.

Pak se Klaus vydal na prezidentskou dráhu a pravicový prapor zvedli Mirek Topolánek, Miroslav Kalousek, Petr Nečas. Jenže to už bylo v době, kdy se česká pravice starala jen o restriktivní rozpočtovou politiku, jejíž veškerou ideologickou vizi představovaly čtyři procedury: sčítání, odčítání, násobení a dělení. Jistou naději lze spatřovat v současné ODS, ale to ještě uvidíme (zatím ji bohužel někteří vnímají jako šedivé myši - viz jeden z předchozích článků).

A Miloš Zeman? Ten měl po listopadu 1989 nepochybně nejvyšší ambice. Někde ale zřejmě udělal chybu a pozici lídra ekonomické transformace ovládl Václav Klaus. A etabloval se pravicově. Na Zemana tak zbyla levice. Stal se jejím vůdcem, nejspíš ani ne tak pro své přesvědčení, ale protože tam bylo volné místo.

Když se pak stal premiérem, v mnohém se choval pravicověji než Klaus. Privatizoval banky, snižoval daně. Podporují ho představitelé kapitálu. I levicová politika poztrácela intelektuální témata a soustředila se na čtyři uvedené aritmetické operace. Za výrazného přispění Miloše Zemana.

Nevyplývá z toho, že dvě dříve nejsilnější české politické strany byly dlouhé roky jen terénem pro naplnění ambicí dvou mimořádně schopných narcistů? Kteří si pak svůj narcismus ještě vrchovatě užili jako prezidenti?

A nebyla by česká politická scéna bez těchto dvou výrazných osobností jasněji profilovaná a tematicky bohatší?

Je pravda, že Václav Klaus junior nastoluje neekonomická témata. A že je umí nastolovat  atraktivním způsobem. Ale právě ta atraktivita jejich podání (včetně snahy o jistou bombastičnost a zesměšňování druhých) mnohdy přebije ten vlastní obsah. Navíc jsou ta témata často vytržená z širšího kontextu. Což jsou nepochybné znaky populismu a sebestřednosti. A to nejsou zrovna znaky, které by autentická pravicová strana potřebovala.