"Lepšočlověk" Tomáš Garrigue Masaryk

Dnes má narozeniny TGM. Asi žádný náš politik se netěší takové úctě jako on. Před 1. světovou válkou tomu však bylo jinak. A ti, co dnes nadávají na lepšolidi či na pražskou kavárnu by tehdy nejspíš podobně nadávali i Masarykovi.

Zkusme zapátrat, kdy by to tehdejší Masaryk asi pěkně schytal jako typický "lepšočlověk"?

• Určitě, když soustavně kritizoval "čecháčkovství" a celé české vlastenčení. Tím si popudil většinu tehdejších českých politiků i široké veřejnosti.

"Co se na nás nějaký profesůrek bude vytahovat a poučovat nás?!" 

Nutno dodat, že když pak šlo do tuhého, byl vlastencem největším. Ale opravdovým vlastencem, ne hysterickým ukřičeným národovcem.  

• Určitě by to schytal, když zpochybnil pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, které byly považovány za mimořádnou národní památku. Tím si popudil nejen politiky a širokou veřejnost, ale i takové osobnosti jako Jana Nerudu nebo Elišku Krásnohorskou.

"Co se v tom hrabe, to si říká Čech? Na co si to hraje?! Chce ukázat, že je ten jediný spravedlivý?"

Nutno dodat, že se nakonec ukázalo, že měl pravdu, že rukopisy byly falzifikáty.

• Určitě by to schytal, když se, opět proti postojům většiny národa, zasadil o obnovení procesu se židem Leopoldem Hilsnerem  který byl odsouzen za vraždu mladé Anežky Hrůzové.

"Co se ten zrádce zastává toho žida (dnes místo něj lze dosadit cikána či muslima)?

Nutno dodat, že Hilsnerova vina nikdy nebyla prokázána přímými důkazy. Po letech strávených ve vězení byl omilostněn.

• Pro dokreslení profilu "lepšočlověka" T.G.M. se asi patří ještě doplnit, že přes neúspěch jeho Realistické strany ve volbách do Říšského sněmu veřejně kritizoval mj. i ty úspěšnější strany. Dnes by to nejspíš bylo mnohými označené jako kvikot pseudodemokrata, který se nemůže smířit s výsledky voleb.