Den nástupu normalizace

Dnes je to 50 let, co uchopil moc v ČSSR Gustáv Husák. Na jeho životě se dá skoro učebnicově demonstrovat celá pohnutá historie Československa. Podobně i na jeho normalizačním souputníku Ludvíku Svobodovi.

Kdyby u kolébek Gustáva Husáka a Ludvíka Svobody stály tři sudičky, první by u obou mohla říct: "Bude to odvážný vlastenec." Druhá by u obou mohla říct: "Bude svými soudruhy zrazený a zatracený." Třetí by u obou mohla říct: "Stane v čele své země, ale za cenu toho, že svůj národ zradí." A všechny tři by měly pravdu.

Podívejme se na jednotlivé etapy krátké historie státu zvaného Československo a na role těchto dvou pánů.

Gustáv Husák. Za 1. republiky mladý levicový intelektuál, za 2. světové války odbojář proti slovenskému fašistickému režimu a jedna z vůdčích postav Slovenského národního povstání, po roce 1945 spolubudovatel komunistické moci, v padesátých letech komunisty málem popravený a na řadu let zavřený, za pražského jara 1968 představitel socialismu s lidskou tváří na Slovensku.

A pak vrchní normalizátor.

Ludvík Svoboda. Za 1. světové války legionář, za 1. republiky důstojník čs. armády, za 2. světové války příslušník zahraničního odboje dotáhnuvší to až na generála, po roce 1945 bezpartijní člen vlády, který v listopadu 1948 vstoupil do KSČ, v padesátých letech komunisty zcela vymazaný (několik měsíců i zavřený), za pražského jara 1968 zvolený prezidentem republiky.

A pak formální ikona normalizace, jejíž obraz visel v každé školní třídě a v každém úřadu.

Ideálnější postavy do těchto pozic si Brežněv nemohl vybrat.

Zlo nepřetržitě číhá na své příležitosti a je velmi flexibilní. Jeho skvělým nahrávačem je mj. lidská ambicióznost. Minulé křivdy zapomenuty, jedeme dál. A normalizace s tímhle uměla pracovat nejen na nejvyšší úrovni, ale průřezově, do všech pater. Když jsem šel do školy následující den po Husákově nástupu, potkal jsem spolužáka, který na něj celou cestu hrozně nadával. Několik let po základce jsme se neviděli a pak jsem ho potkal v esenbácké uniformě.