To, že polovina obětí znásilnění rezignuje na oznámení tohoto trestného činu, se ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil snaží vyřešit nemalou finanční motivací a to ve výši 50 000 Kč. A odkud tyto peníze půjdou? Pochopitelně ze státní pokladny.
Ačkoliv je v naší zemi neustále přikládán velký význam banalitám, pozornost vůči obětem sexuálního obtěžování či znásilnění považuji za zcela adekvátní. Jedná se o těžký trestný čin, který nepoškozuje stát jako takový, ale čest a důstojnost jednotlivce. Není to zbabělý výstřel do davu, ale osobní útok na konkrétního člověka s jistou povahou, výrazem, náladami a pocity a takový útok vyžaduje značnou dávku rafinovanosti. Pachatel jej ale často (ne však vždy) nepromýšlí a jedná spontánně z popudu svých zvrácených potřeb. Důsledkem toho však může očekávat trestní sazbu ve výši od šesti měsíců do patnácti let odnětí svobody. Má to ale háček. Musí být dopaden.
Právě tento problém Ministerstvo spravedlnosti nejvíce řeší. Poškození lidé z více či méně známých důvodů tají fakt, že se stali obětmi nedobrovolného pohlavního styku a tudíž není jednoduché pachatele dopadnout a tedy i postavit jej před zákon. Naštěstí máme (ne)schopné politiky, kteří opět přišli s geniálním nápadem, jak vyřešit problém a zároveň odlehčit státní pokladně. Budeme oběti znásilnění finančně motivovat stejně jako naše loutky ve správních radách energetických společností. To určitě přinese efekt!
Ano pánové, efekt to přinese, ale na úplně jiných místech a u úplně jiných lidí než jsou oběti znásilnění. Naprosto živě si to umím představit. V lednu 2013 vejde váš zákon zahrnující výše uvedenou ideu v platnost a paralelně s ním vznikne nová sorta koumáků, kteří onen zákon budou chtít zneužít, stejně jako někteří lidé zneužívají možnost sociálních dávek, když si pro ně na poštu jezdí v luxusních limuzínách za několik milionů. A stejně to bude i s tímto zákonem. Stane se z toho lákavý byznys. Mladá dívka se špetkou fantazie udělá dojem na nějakého chlapa v baru. Ještě tu noc se s ním dobrovolně vyspí a ráno toho chudáka půjde udat na policii jako pachatele a pár týdnu na to si dojde pro svých 50 tisíc korun, které ale nedostane jako odškodné za znásilnění, nýbrž jako odměnu za svůj bravůrní teatrální výkon. Jinak řečeno prostituce s podporou státu.
Nechci se ale v žádném případě dotknout těch, kteří se stali, stávají nebo stanou obětí znásilnění. Psychické následky z těchto případů bývají často velmi nepříjemné a není vůbec jisté, zdali se jich oběti někdy zbaví. V tomto případě je 50 tisíc jako bolestné velmi málo, i přesto, že je pachatel posléze nucen jako odškodné zaplatit několikanásobně vyšší částky. Můj názor tedy zní. Padesát tisíc ano, ale pouze s tou podmínkou, že je pachatel po svém dopadení vrátí státu a zaplatí mimo odškodného ještě veškeré náklady spojené s léčbou oběti. Jedině tak to může fungovat, pokud se tedy stát nepovažuje za charitu.
