Mí milí čtenáři. Je to již déle než dva měsíce, co jsem Vás naposledy počastoval nějakou svou příhodou či postřehem z prostředí, ve kterém se pohybuji a jsem rád, že mi mocný pán jménem čas opět dovolil usednout k počítači, abych Vás mohl potěšit dalším ze svých postřehů za uplynulé dva měsíce, kterých bylo víc než dost. Naposled mou pozornost upoutal onen zajímavý pán na nádraží a jeho široký rámec vědomostí, kterým disponoval. Dnes však nepřicházím se zajímavými osobnostmi či politickou situací v Evropské unii. Vrcholí sezóna plesů a ta jako taková chystá svým účastníkům nejen bohaté kulturní zážitky či euforii z vypitého vína a dobré společnosti, ale především impozantní přehlídku dámských a pánských večerních modelů. Snad bych i věřil tomu, že není o čem psát. Taková atmosféra je jistě většině lidí známá, ale já v té nekonečné přehlídce šatů a obleků našel raritu, která stojí za zmínku. A ta rarita?
Smoking s lesklou černou kravatou.
Bylo mi deset let, když mi modrooký prošedivělý a vždy vkusně oblečený pán jménem Ladislav Špaček poprvé odhalil kouzlo "vědy", které se říká etiketa. Od té doby jeho knihy tvoří nedílnou součást mojí knihovny a když není zrovna po ruce nic ke čtení, rád se k jeho knihám vracím. Mají své kouzlo. Obzvlášť zajímavé a zábavné jsou jeho příhody z dob, kdy pracoval jako poradce Václava Havla a byl svědkem všech společenských prohřešků tohoto významného státníka a divadelního režiséra. Ač se to zdá jako odbočka od tématu, není tomu tak. Ladislav Špaček je v současné době nejznámějším mecenášem etikety a pravidel společenského chování v České republice a jako takový by na téma článku měl mít jasný názor. A taky že má:Černá lesklá kravata spolu se smokingem - nepřípustné! Ke smokingu nosíme výhradně černý šitý motýlek."
No jistě, taková reakce se dala očekávat. Přece jen přečteme-li si větu výše, dojde nám, že nosit kravatu ke smokingu je hrubé porušení pravidel společenského odívání, tedy alespoň podle pana Špačka. Jak je tedy možné, že onen styl odívání propaguje stále více mužů? Odpověď je prostá. Vypadá to dobře a lidé rádi experimentují. Nejen dobře, je to jakési pikové eso v rukávu, se kterým může hrát každý jen trochu odvážný muž. Černých lesklých kravat, jakožto doplňků smokingů, si již všímám delší dobu a to nejen u slavných osobností, ale i u obyčejných lidí ve svém okolí. Něco na tom zkrátka bude, i když by se mnou pánové jako Ladislav Špaček či profesor Vladimír Smejkal (autor Lexikonu společenského chování) nesouhlasili a určitě ne jenom oni. V poslední době je tento módní trend doslova bombardován kritikou lidí. Shodou okolností se ke kravatám u smokingu dostal můj lektor angličtiny, který se vyjádřil asi takto: It's horrible (Je to příšerné.). Samozřejmě, jeho názor je jeho názor a já mu jej neberu, avšak jestliže navrhnu známému, aby si ke smokingu vzal černou kravatu, a okouzlil tak něčím nadčasovým a je mi řečeno, že jde na ples, nikoli na pohřeb, usvědčuje mě to o jeho neoriginalitě a konzervativnosti. A když o tom pemýšlím, ta konzervativnost se týká celého našeho národa. V Itálii je tento módní doplněk považován za nadčasovou eleganci, nikoli jako nevkus či syndrom černé barvy a už vůbec ne "pohřební model". Kdyby černá kravata byla symbolem smutku a já neříkám, že tomu tak v minulosti nebylo, mohli bychom o filmovém festivalu v Cannes hovořit jako o sjezdu celebrit, které zde ukazují své modely pro smuteční příležitosti.
Se vší úctou k názorům všech odpůrců tohoto, podlě mě, velmi nadčasového trendu, se vší úctou ke knihám mého oblíbeného pana Špačka a k němu samotnému, doufám v to, že se my všichni do budoucna naučíme přijímat nejen módní trendy, ale i jiné novinky ze světa bez předsudků. A pokud mě někdy ve společnosti přistihnete s černou kravatou kolem krku, věřte, že to není proto, že mi někdo umřel :-)
