Mezi politickým hnutím Andreje Babiše ANO a Věcmi veřejnými se dá bezesporu najít mnoho negativních paralel. Takové paralely však napříč politickým i nepolitickým spektrem můžeme najít všude, a proto v tomto tendenčním srovnávání nebudu pokračovat. Co je ale tím společným aspektem, který dává lidem záminku, aby tyto strany srovnávali, dávali jim důvěru a věřili, že vyřeší komplikovanou situaci v zemi?
Odpovídám takto: Společným aspektem obou stran je doba, která jim dala podhoubí k jejich vzniku. Doba všeobecné nespokojenosti, strachu, nejistoty a stagnace eknomiky. Doba nezaměstnanosti a korupce. Doba, kde vymahatelnost práva je špatná. Doba, kde je být politikem automaticky považováno za zločin a špatnost. Doba, kde lidem došla energie a trpělivost, a tak volají po rychlém, efektivním a neotřelém řešení vzniklých problémů. Doba, ve které lidé v důsledku chybných či nedůvěryhodných kroků současných či minulých vládnoucích stran či nevýraznosti stran opozičních začali devalvovat tradiční hodnoty a přestávají v demokracii a její výhody věřit. Doba absolutní nedůvěry v politiku. Doba, kdy lidé volají po "něčem novém", ať už je to cokoliv.
Výše napsaný odstavec je všeobecným názorem většiny lidí. Vnímám to od svého okolí, přátel, z médií a ve svém důsledku to vnímám stejně. Znechucení, neskrývaná rezignace a pohoršenost nad současným stavem v zemi nás ale vede k jednomu extrémně nebezpečnému kroku - začínáme se vzdávat svobody a jsme odhodláni dát řešení probémů do rukou komukoliv, kdo s ním přijde a má odvahu jej realizovat.
Jedním z těch, kdo nám před nedávnem nábídl toto libivé, ale extrémně nebezpečné a populistické řešení, je Ing. Andrej Babiš spolu se svým politickým hnutím ANO 2011. Hnutí, které, ač libivé a s prvoplánově dobře vypadajícími záměry, zcela postrádá jakoukoliv ideologickou základnu či stopu politické kultury. Mimo to se nehlásí ani na pravou ani na levou stranu politického spektra. To se před občanem může na první pohled jevit jako plus vzhledem k tomu, co nám v posledních letech politické elity v zemi ukazují, ale já to vidím jako mínus. Proč?
Opravdu nejsem přesvědčen o tom, že neutrálové jako herec, novinář, podnikatel, lékař, právník a jiní, slovy Ing. Babiše "odborníci", budou schopni řídit stát, ačkoliv prý disponují větším morálním kreditem než většina současných politiků. To však není argument. Slušnost by u politika měla bý samozřejmostí, nikoli výjimečností. A bez předchozích politických zkušeností stát řídit zkrátka nelze. A jako firmu už vůbec ne. Bylo by naivní si myslet, že ano. Ne, není to možné. Výsledkem by byla katastrofa. Ještě několik let by oni odborníci slepě tápali, než by se vůbec do problematiky řízení států dostali. Bylo by veliké štěstí, kdyby se do konce svého mandátu, pakliže by jej dostali, stihli ve funkcích vůbec zaučit. Nemluvě o tom, že celé ANO jako celek nedisponuje kromě několika populistických hesel žádným regulerním politickým programem, který by pro každého občana měl být alfou omegou jeho rozhodování, než se vypraví k volební urně. Jinými slovy nám ANO nabízí všechno a nic, a tudíž se u mě řadí do fronty politických a zároveň nevolitelných "rychlokvašek", kterým situace nahrává, aby se rodily jako houby po dešti.
Koho tedy volit a jaká je cesta ven? Především je třeba uvědomit si, že rychlé neznamená správné. Všechno chce svůj čas. Ani Andrej Babiš, který nabízí rychlé řešení, nevybudoval svůj Agrofert za 4 roky a pochybuji, že u desetimilionové ČR se mu to podaří. Každý má právo na krizi. Jednotlivec, rodina, manželství, firma i politika. A ta naše svou krizi právě zažívá. To poslední, co však potřebuje, je ztráta naší důvěry v ní. Chceme-li lepší zítřky, nelze se k tradičním politickým stranám a hodnotám, které reprezentují, otočit zády a čekat na deus ex machina. Je třeba politice důvěru vrátit a vyčkat. Může to trvat roky, ale jsem přesvědčen, že trpělivost přináší růže a i v tomto případě růže přinese. Tak jako Andreji Babišovi mi budoucnost mých dětí není lhostejná. Mít ale k snídani, obědu i večeři Kostelecký párek mi jako ideální budoucnost pro dítě jak mé tak cizí opravdu nepřipadá.
