Kofein stimuluje centrální nervový systém a srdeční činnost, potlačuje únavu, udržuje nás ve stavu bdělosti, bystří myšlení a vyvolává lehce euforické nálady. Je to všechno? Nebo má tento povolený doping i svou odvrácenou tvář?
Nejprve malá sonda do Vašich preferencí: je tu snad někdo, kdo vůni kávy nesnáší? Nenávidí skřípění ručního kávomlýnku nebo pronikavé syčení espressa? Kdo se ještě nepokoušel vybrat za pomoci svých čichových buněk a snaživého prodavače tu nejlepší sortu kafe pro milovanou babičku, ochotnou sousedku nebo vybíravého přítele? Kdo si ještě nikdy, fakt nikdy nekoupil coffee to go, aby si připadal trochu víc in? Nenechal se zlákat motivem kávového zrna na jedné nejmenované čokoládové tyčince? Kdo snad nemá rád tmavě hnědou barvu?
Předpokládám, že takových Vás moc nebude. Káva je věrná souputnice našich životů už několik století. Její vůni spojenou s různými emocionálními zážitky máme nesmazatelně zapsanou v části mozku zvané limbický systém. Jakmile se znovu otře o náš nos, vynořují se emočně zabarvené vzpomínky: na nedělní poobědovou siestu s rozhlasovou pohádkou, na domácí svačinky u kuchyňského stolu s ovocnými koláči a bábovkou, na početné rodinné sešlosti s historickým porcelánovým servisem, silnou překapávanou kávou, kopcem šlehačky a následnou kinetózou při cestě domů. („Taťkóó zastav! Rychle!“)
Nostalgicky vzpomínáme na první (a zároveň možná poslední) snídani do postele s mužem našeho života. (Kdo by pořád řešil drobky na prostěradle, že.) Nebo se nám vybaví ranní mžouravé rozjezdy v kanceláři a večerní obrovské studentské kafe, aby se dalo do noci učit.
Možná máte rádi stejně jako já, když při cestě vlakem káva z kelímku provoní vagón a vytvoří dojem určité domácké intimity. A u některých zvláštně disponovaných jedinců vyvolá nutkavou chuť na čokoládu; neboť jak známo, čokoláda s kávou se vzájemně milují a tvoří fantastický pár.
Na tomto místě ale musím svůj voňavý chvalozpěv utnout a přehodit výhybku. Nemáte náhodou dojem, že jste ustavičně v silném stresu, špatně se soustředíte, cítíte neklid, hůř usínáte nebo je Váš spánek nekvalitní? Máte někdy pocit, že nevnímáte dobře smysl textu, že Vám dělá problémy sestavit rozvitou větu, že si nic nepamatujete? Nebo Vás dokonce trápí závratě, rozmazané vidění, buší Vám srdce, potíte se, až se to skoro podobá panické atace?
Pak mám pro Vás potenciálně špatnou zprávu: viníkem může být kofein v kávě, kole a energetických nápojích. A taky tein v pravém čaji (ano, i v tom superzdravém zeleném). Bohužel mám silné podezření, že ani tolik opěvovaná vysokoprocentní čokoláda není bez viny. Nakonec možná ona je ten nejzáludnější zakuklený nepřítel. Kofeinu (nebo přesněji theobrominu) v sobě nemá až tolik, takže si výše uvedené nepříjemné příznaky tak snadno nespojíte s tou půlkou bonboniéry, co padla za vlast před uzávěrkou. Potíže se totiž neobjeví tak náhle. Co z toho tedy vyplývá: že kdo je přecitlivělý na kofein, měl by se kávě a čokoládě vyhýbat uctivým obloukem. A to jsem já. Možná, že i Vy. Život je fakt těžkej. A to je na můj vkus dost smutné finále této drobné oslavné kantáty.
__________________________________
Poznámka pod čarou:
Vždycky jsem si myslela, že Kantáta o kávě Johanna Sebastiana Bacha je ódou na tento fenomenální nápoj. Ale tak jednoznačné to není. Tato milá malá fraška se jmenuje Schweigt stille, plaudert nicht (BWV 211), a to podle úvodních slov vypravěče, kterými zřejmě na začátku hudební produkce uklidňoval posluchače v salonu nebo kavárně. V 18. století totiž káva zrovna přišla v Německu do módy, hojně se pila a diskutovala, ale ne všem to bylo po chuti. Autorovi libreta Picanderovi tedy zřejmě ne, protože hlavní postava jeho minipříběhu slečna Lieschen se pod otcovým vyděračským nátlakem nakonec své oblíbené drogy vzdala. Bach však k libretu ještě dvě části přidal a tím vyznění textu pozměnil. Na konci se pak zpívá něco jako: „Tak jako kočky nenechají myši na pokoji, staré panny, matky i babičky pijí kávu dál, tak kdo by dcery pro to samé zesměšňoval.“ ... Takže co myslíte: dáme si to presso nebo už raději ne?
Zdroj: Wikipedie
