Paroubkova perestrojka – důkaz intelektuální bídy v ČSSD

Předseda ČSSD předložil k diskuzi známý materiál, jehož cílem je modernizace a změna image (rebranding) strany. Pro mladou, svobody si vážící generaci, se tu připravují nové a epochální vize, např. podpora euthanasie… Ostatně první praktický boj o New CSSD svedli Paroubkovi hoši a děvčata (MSD) již 24. února 2006 svým pochodem Prahou, kde s (obrazně) zaťatými pěstičkami žádali legalizaci marihuany, registrovaného partnerství homosexuálů a prezervativy zdarma. Tradiční růžovou barvu ČSSD nahradila moderní oranžová a jistě není daleko doba, kdy sociálně demokratickou růži ve znaku vystřídá mládeží oblíbenější symbol v podobě vkusně zelené makovice. Rovněž připadá pravděpodobné, že první obětí cynické kalkulace modernizátorů se stala Paroubkova rodina – starý typ manželky byl vyměněn za mladší a atraktivnější model.

Stran mladé stranické gardy lze říci (a začal to už Zeman se svojí bolševickou garniturou v roce 1993), že ČSSD pečuje o to, aby mladí pokračovali v té nejhorší tradici úpadkových komsomolců!

Životní pouť mladého socana by měla logicky začít jeho výchovou a kultivací nezbytnou pro vznik sociální empatie. Tu lze získat nejlépe prací v adekvátním prostředí, např. formou dobrovolného doučování dětí ze sociálně slabších popř. rómských rodin, brigádami v léčebnách pro drogově závislé pacienty, kurzy počítačové techniky v domovech důchodců, atp.

Současně by se mladí socani měli připravovat i na budoucí politickou dráhu soustavným studiem všech potřebných disciplin; od státní správy přes ekonomii, sociologii, politologii, diplomacii až po filosofii atp. Tuto fázi, zakončenou graduací, by měla garantovat Masarykova dělnická akademie. A vskutku! Něco podobného ČSSD horečně a bezvýsledně plánuje již od Listopadu 1989, a během této doby se jí podařilo utratit zhruba jednu miliardu korun za bezduché předvolební kampaně.

Další vývoj mladého socana by měl vést přes výkon jeho civilního povolání, založení rodiny a péči o ni. A teprve pak, až pozná, jak vypadá a chutná skutečný život, by měl vstoupit do vyšších politických a veřejných funkcí a řídit společnost.

Realita je však přesně opačná. Mladí pragmatici – sice nevyzrálí, ale nikoliv hloupí – usilují o co nejrychlejší průnik do placených funkcí v aparátu strany a státní správy (legislativy, exekutivy atp.) a o co nejrychlejší politickou kariéru provázenou bohatými podnikatelskými aktivitami. Oč méně vnímají aspekty politické etiky a kultury, o to obratněji a dravěji se derou výše a výše. V ČSSD tak vznikla generace lehkoživků bez elementárních politických zásad a idejí a dlužno říci, že odhadovaná percentuální výše selhání „absolventů MSD „ v oblasti občanské a politické etiky (včetně odhadovaných kriminálních deliktů), je frustrující. Jména si laskavý čtenář dosadí sám, a malebným příkladem budiž nevšední C.V. Standy Grosse, autora výroku „Jsem.sociální demokrat – a myslím to upřímně!“

Po dokončení dopravní průmyslovky přišla kariéra permanentního parlamentního poslance (během ní dálkové studium a graduace právní fakulty), v necelých třiceti letech ministr vnitra (!) a krátce nato dokonce premiér ČR! (Jeho hlavní schopností pro tuto kariéru byla patrně jeho schopnost – ať úmyslně či bezděčně – sloužit jako „zeď“ Zemanovy bolševické garnitury).

Stejně strmý byl i jeho pád poté, co si nemohl vzpomenout, kde přišel k jakému milionu: zazněly trapné výmluvy (nevěděl, co všechno novináři vyšťourali), následovala role infantilního zoufalce v podobě premiérovy veřejné omluvy občanům ČR za neupřímnost, zakončená demisí, vystřídaná rolí koncipienta právní kanceláře a konečně seznámení s životem téměř normálního občana. Přitom S. Gross patřil mezi ty slušnější a skromnější komsomolce.

Teď ještě zpět k několika aspektům perestrojky. O tom, že Lidový dům již žije zcela oddělen od normálního života, svědčí i co nejsrdečněji pozvání na „interní online rozhovor s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem, ve středu 1. srpna 2007, od 13.00 do 13.30 hod.“ Socdem byrokraté zřejmě žijí v představě, že si členové ČSSD v pracovní době surfují jako oni, a že doplňující on-line otázku srdečně položí kapitalistický zaměstnavatel jejich člena.

Mediální fáze perestrojky opět (ne)sděluje pohřbení nenarozeného stranického týdeníku. Správně! Členská základna by si pak na jeho stránkách mohla vyměňovat panstvu nelibé názory, a peníze jsou přec zoufale potřeba na výrobu dětinských hesel à la „ODS Minus“, nikým nečtených brožurek na křídovém papíře, slaboduchých billboardů a samozřejmě nových a nových rebrandingů.

Míní-li předseda ČSSD Jiří Paroubek své pojetí New CSSD opravdu upřímně, tak ať například občanům decentně (nežalovatelně) sdělí jména členů ČSSD a KSČM namočených do aféry Grippen či jiných úplatkářských afér! Pokud je nezná, pak snad aby rezignoval pro neschopnost. Co mu navíc brání v boji o prosazení vnitrostranických – – a veřejnosti otevřených – přiznání majetkových, příjmových včetně lukrativních ekonomických aktivit členů ČSSD?. To by byl v tomto zkorumpovaném státě, panečku, rebranding!

Ateistická generace zakladatelů ČSSD snila za tvrdých perzekucí o náhradě kapitalismu humánnějším systémem. Dalo by se čekat, že jejich současnící budou – po historických zkušenostech a peripetiích – vášnivě diskutovat o ideální a nejspravedlivější formě zaměstnaneckého akcionářství či o humanistické verzi ateismu.

Kdeže! Živnost jejich byrokratického panstva je založená na představě (morálkou nedotčeného) sociálního státu, který se jim rozpadá pod rukama; na vizi blairismu, jejíž autor (Tony Liar alias Prolhanej Tonda) byl právě politicky popraven, a na zcela pochybné ideji veřejnoprávních zdravotnických zařízení, která jim jsou před očima privatizována, pokud je neprivatizují sami (Rath).

V tomto světle nelze celou bombasticky avizovanou perestrojku označit ani za kosmetickou úpravu partajního Augiášova chléva; čímž nemá být řečeno, že ostatní strany jsou na tom lépe.