Neprůstřelná vesta – oblečení pro delegáty příštího sjezdu ČSSD?

Konference ČSSD v Ústí nad Labem – tedy ta, z níž Jiří Paroubek ujížděl nepřiměřenou ba nejspíše i zakázanou rychlostí na svoji druhou svatbu – má pro ČR význam skutečně historický. Lze dokonce žasnout, proč o této nevšední události neinformovala média. Nezmínilo ji (alespoň na webových stránkách) dokonce ani Právo, jehož redakční komentáře někteří socdem papaláši považují za plnohodnotnou vnitrostranickou diskusi ČSSD(!)! Vysvětlení? Média o té světodějné rozpravě asi neví a (rudé) Právo dle své nejlepší tradice zatlouká. Možná s poukazem na klišé, že špinavé prádlo se má prát doma. Takové pojetí je však zcela absurdní a – byť dobře míněné – vede do pekel. Politické strany by naopak měly být zcela transparentní; i v tom smyslu, že jejich špinavé prádlo by měla proprat média! Zvláště když tím špinavým prádlem jsou, obrazně řečeno, zkrvavené neprůstřelné vesty....

Nejvýživnější sousta z diskuse na zmíněné konferenci ČSSD v Ústí nad Labem 17. 11. 2007

Jiří Paroubek, předseda ČSSD:
V současné době vidím situaci v ústecké krajské organizaci, která není dobrá. Já myslím, že se nejedná jenom o rozpory, které jsou běžné před každými volbami. Jedna strana sporu přenáší ty informace do sdělovacích prostředků jakoby v přímém přenosu. Já "děkuji" těm členům a funkcionářům strany, díky nimž jsem získal třetinu strany v Právu, kde se informovalo o tom, že jsem na krajském výkonném výboru dostal žlutou kartu. Je to opravdu politicky velmi "prozíravé". Protože jestli si někdo myslí, že tím zastraší mě, tak myslím, že hlavně poškozuje stranu...
Já jsem se chtěl zeptat přítele Fišery, není už těch vyloučených přece jenom hodně?...
V tomto kraji jsou ještě jiné praktiky, zastrašování, vyhrožování. Jeden z členů krajské organizace prý chodí dokonce ozbrojen. Je to normální přátelé, je to normální? Je normální, že se zastrašují lidé? Jako předseda strany budu proti těmto praktikám vystupovat....

Jana Vaňhová, místopředsedkyně ČSSD:
Jestliže přítel Paroubek tu šířil nějaké věci o vyhrožování a podobně, tak já bych ráda potvrdila, že je mi také vyhrožováno a nedělám s tím takové obscesy. A samozřejmě se k tomu stavím čelem, nějaké ty výhružné SMS snesu.... A jestli tady někdo hovořil o zbrani, tak jestli dovolíte, tak já mám taky doma zbraň, mám na to legálně držený zbrojní průkaz a když bude nejhůř, tak si budu muset občas také na své cesty autem, kdy se vracím pozdě v noci, tu zbraň do té kabelky asi vložit, protože občas má člověk z těch výhrůžek strach. Ale já jsem ženská, která se nezalekne, takže těm, co chtějí vyhrožovat, prosím pokračujte, mě se to bude docela dobře hodit, až se mě budou ptát novináři, proč se takto bráním.

Roman Houska, člen OVV ČSSD Chomutov
Já jenom chci reagovat na to vyhrožování, zastrašování a ozbrojování. Myslíš tím příteli předsedo sebe, když jsi nám na krajském výboru vyhrožoval likvidací, myslíš tím sebe? Mám o tom zápis potvrzený svědky. Ozbrojený nejsem, prosím vás. Ale někdy ozbrojený musím chodit, protože mám z tebe strach, předsedo. Máme samozřejmě další důkazy o tom, že tví poradci budou najímat nějaké likvidační skupiny a o tom jsou důkazy."

Co s tím?

Degenerativní proces postihující české politické strany zřejmě eskaluje a krizi, do které strany dospěly za pouhých 17 let od Sametové revoluce, lze patrně řešit již jen systémově. Vzhledem k prostoru adekvátnímu blogu budou zmíněny jen teze.

ČSSD se mění v ryze klientelistickou stranu s mafiánskými praktikami. Slušní členové, vědomi si vlastní bezmoci upadají do pasivity či stranu opouštějí popř. jsou rovnou vylučováni. V členské základně se tak stále zvyšuje podíl kariéristů a klientů stávajícího panstva. V ODS a dalších politických stranách to nebude příliš odlišné, byť vlastní proces může mít specifické nuance; viz výrok prezidenta, že (koaliční) vláda jeho strany nemůže získat parlamentní podporu jinak než korupcí či vydíráním, atp. Navíc v podnikatelské ODS bude více těch, kteří úplatky dávají; v "proletářské" ČSSD zase těch, co úplatek přijímají.

Hlavní příčinou tohoto vývoje je, že funkce v politických stranách, v exekutivě, legislativě a ostatních segmentech státní správy a samosprávy se stávají skutečnými koryty. Doba, kdy i ženatí mimopražští poslanci za Občanské fórum spali na svobodárnách, je pryč. Podstatnější než samotné výhody a požitky legálně plynoucí z takových funkcí se přitom zdají být obrovské a nelegální příjmy plynoucí především z korupce.

Zatímco v předchozím volebním období si úplatkáři nevládní ODS mohli mastit kapsy pouze v regionální politice, jejich protějškům ve vládních stranách (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) se jistě leskly oči při pohledu na zakázky typu Grippenů, vojenských transportérů, elektronického mýtného, atp.

Zajímavost: po úniku informace od Jana Kavana o korupci v kauze Grippenů (do níž se patrně namočila i v tomto směru relativně čistá KSČM) celá aféra rychle utichla; jen poslanecký asistent Kavan byl vyvržen z parlamentní půdy jako otrávené sousto. Jako kdyby se ODS místo rozhořčování spíše těšila až nastane její chvíle, a aperitivem se zdá být US radar. Skutečnost, že se čeští vyjednavači ani nepokusili licitovat o výši nájemného za základnu a poskytli české území rovnou grátis, signalizuje jednu ze dvou alternativ: buď je česká exekutiva (která se dle Klause dostala k moci korupcí či vydíráním, atp.) nevinnost sama a nebo "zálohy" (za zlevnění základny) již byly vyplaceny.

Korupce
Za úplatek přesahující určitou sumu (100 000 korun?) by mělo hrozit propadnutí veškerého majetku korumpující i korumpované osobě (viz příklad z Itálie, kde v boji proti mafii samotná statečnost soudců nestačila; teprve zákon o propadnutí majetku za spolupráci s organizovaným zločinem přinesl obrat). Současně zavést majetková přiznání pro veškeré osoby rozhodující o veřejných zakázkách (zejména ministři, poslanci, senátoři atd).

Problém: dotčení činitelé (i jejich strany) si tak zaříznou husu snášející jim zlatá vejce; nehledě k tomu, že legislativci nedokázali za 17 let přijmout ani zákon o řízené provokaci. Toho že se propůjčí k něčemu tak surovému jako je zaříznutí zmíněné husy, se občané nejspíš nedočkají.

Občané by takováto opatření mohli schválit (a jistě by schválili) sami prostřednictvím referenda. Jenomže kapři si rybník nevypustí a tak uzákonění referenda, které již téměř 15 let marně žádá Ústava ČR, šupináči blokují námitkami hodnými idiotů: občané by si prý odhlasovali nulové daně, schválili trest smrti (a proč ne?!), atp. Intelektuálům, majícím z referenda panickou hrůzu (míní se panic, nikoli panika!) lze doporučit úvahu o eventuální pojistce: byla by účelná existence nezávislého a úctyhodného institutu s právem veta pro výsledek referenda? Představit si lze orgán sestávající výhradně z akademiků a volený členy ČAV...

Politické strany
Zcela nezbytné se jeví zvýšení transparentnosti v činnosti politických stran tak, že by na všechna stranická jednání – počínaje schůzemi základních organizací – měla přístup média.

Demokratizovat politické strany lze zavedením fakultativního vnitrostranického referenda. Demokracie (i vnitrostranická) = diskuze; jak řešit fakt, že členové politických stran nedisponující z finančních důvodů internetem, jsou diskriminováni v přístupu k informacím a vyloučeni tak z diskuse potažmo z demokracie? Zavedením necenzurovaných vnistrostranických tiskovin s internetovou přílohou a současně poskytováním finančních příspěvků na pořízení počítačového vybavení chudším členům politických stran? Vedlo by to i k žádoucímu nárůstu členské základny (všech) politických stran; což by v případě realizace, doufejme, že upřímně míněného, úmyslu liberálů (US-DEU) – aby si občané mohli počítačovou techniku odepisovat z daní – nenastalo.

Parlament
Všichni občany volení zástupci lidu by měli být současně odvolatelní (a jejich hlas v kauze, kvůli níž byli odvoláni, by měl být dodatečně neplatný). Odvolat poslance, senátora atp. může (realisticky vzato) patrně jen politická strana, která jej nominovala, a procesu odvolání by mělo předcházet vnitrostranické referendum o této konkrétní kauze.

Povinná majetková přiznání již byla zmíněna. Pokud jde o poslanecké platy, jeden člen ČSSD se zabývá úvahou zda by poslanci a senátoři neměli pobírat peníz korespondující se mzdou učitelů. Když se obrátil na jednoho poslance, se zlou, pardon, s vysokým nepochopením se potázal.

Epilog
Bolševický guru Lenin žádal, aby poslanci byli odvolatelní a pobírali "obyčejný dělnický plat" a viděl v tom zásadní rozdíl mezi buržoazní a socialistickou demokracií. Když autor blogu v nováckém Kotli vysvětloval poslancům Ransdorfovi a Filipovi, že jim v zavedení autonomní socialistické demokracie nikdo nebrání – stačí, aby si z poslaneckých peněz ponechali pouze částku odpovédající průměrné mzdě ve státě a přebytek vrátili do státního rozpočtu – oba neobolševici se kroutili jak hadové. Zoufalý soudruh Filip nakonec na moderátorku, která jej škádlila poodobným způsobem, zvolal: "Paní Jílková, vy mně snad chcete rozvést!"

Jak vidno politika nabízí pozitivní budoucnost a má i humorné stránky. Patří mezi ně rovněž vstupování do strany, vylučování ze strany – to druhé se na rozdíl od 50. let již děje bez popravy. Jenom lze doufat, že bolševického prokurátora a kata nevystřídají likvidační komanda, a že neprůstřelné vesty se nestanou módní součástí oblečení delegátů stranických sjezdů.