Jurský park v ČSSD

Média obvykle píší o ČSSD jako o straně socialistů. Zdá se tedy neuvěřitelné, že program této strany stojí na omylu socialistického teoretika K. Kautského, který v roce 1918 napsal: "...přesně vzato, není však socialismus naším konečným cílem, neboť tento spočívá v odstranění každého druhu vykořisťování a útlaku, zaměřeného proti jakékoliv třídě, straně, pohlaví nebo rase. Kdyby nám bylo prokázáno, že osvobození proletariátu a lidstva by se dalo dosáhnout na základě soukromého vlastnictví výrobních prostředků, pak bychom museli socialismus hodit přes palubu, abychom se ani v nejmenším nevzdali svého konečného cíle....." (Dlouhodobý program ČSSD - zkrácená verze). 

Kautský jednoduše nechápe elementární společenské zákonitosti, kde forma vlastnictví výrobních prostředků tvoří základnu zásadně determinující vlastnosti společenské nadstavby. ČSSD se tak v éře globalizace kořistnického kapitalismu i světové ekonomické krize pokouší petrifikovat kapitalismus pod rouškou již zcela zjevně oklešťovaného sociálního státu. 

Dinosauří elity ČSSD svou pseudosocialistickou ideologií navíc bojují proti větrnému mlýnu bolševického státního vlastnictví, který již historie zatratila. Přitom jim uniká, že skutečným a moderním socialistou, jasně vidoucím směr dalšího ekonomického vývoje byl např. A. Hampl, který roce 1930 na XVI. Sjezdu ČSSD prohlásil: „Socialism, toť v podstatě problém zvýšení výroby a spravedlivé distribuce statků... Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém, ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní; když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií, s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy."

Hamplovu tezi, postavenou na zkušenostech výrobního družstevnictví potvrdil velkolepý rozkvět severošpanělské Mondragonské družstevní korporace (Mondragon Corporación Cooperativa), vzniklé, „v chudé části Baskicka v r. 1956 z krachujícího podniku na výrobu petrolejových vařičů. Družstvo mělo 24 zakládajících členů. V r. 1959 mělo družstvo s obchodním jménem FAGOR 170 zaměstnanců - členů družstva a nově postavenou továrnu. V r. 1960 založilo vlastní banku (Caja Laboral Populár), která se brzy mohutně rozrostla a v r. 1994 měla po celém Španělsku 229 poboček, financujících nejen družstva, ale poskytujících finanční služby nejrůznějšího druhu. V r. 1968 bylo založeno dceřiné spotřební družstvo EROSKI, dnes obchodní skupina, zahrnující supermarkety, autoservisy, cestovní kanceláře atd. O dva roky později se připojilo LAGUN-ARO, družstvo služeb sociálního zabezpečení (členové družstev jsou posuzováni španělskou legislativou jako soukromí podnikatelé a neměli tudíž nárok na sociální a zdravotní pojištění od státu; proto si založili pojišťovnu vlastní). V roce 1974 družstvo vybudovalo vlastní výzkumný ústav (IKERLAN), má vlastní střední i vysokou školu a vlastní systém výchovy zaměstnanců. Mandragonská družstva mají dnes své dceřiné podniky - v Číně i v České republice, vytvořily komplex, který zabezpečuje zaměstnance - členy družstva - takříkajíc od kolébky až do hrobu a který přežil střídající se režimy ve Španělsku dodnes." (Prof. Ing. Zdeněk Hába, DrSc. a kol.: Hospodářská demokracie v praxi. Jak funguje zaměstnanecká participace?).

V ČSSD sice existuje družstevní komise s jaksi nečitelným předsedou I. Přikrylem a garantem, filokapitalistou J. Paroubkem, ale jedinou její pozoruhodností je skutečnost,  že se za dva roky ani jednou nesešla... Když se na základě těchto faktů spontánně ustavila subkomise pro výrobní družstevnictví, a získala souhlas politického grémia pro jednání s předsedou komise družstevní, předseda Přikryl se prý kamsi ukryl... Není pak divu, že kromě velkých dinosaurů se v ČSSD daří i praještěrům trpasličím, kteří si jako svá motta hrdě vypisují bláboly typu „Na socialismus nejsou lidé stále ještě připraveni. Je otázka, zda někdy vůbec budou," popř. výrok socdem politika a novináře F. Modráčka, že, "Socialismus není změna majetku, to je změna v myšlení lidí". Modráček, který shodou okolností zemřel právě v době, kdy mondragonští socialisté začínali svůj velkolepý historický pochod, dnes, brutálně znásilněn na duši, nejspíše rotuje v hrobě.

Nicméně věci se pomalu dávají do pohybu. Do dlouhodobého programu se již dostávají formulace o rehabilitaci družstevních tradic včetně úsilí o odstraněním deformací v právním řádu, které byly družstvům vnuceny v první polovině devadesátých let. Je to zřejmě zásluhou tandemu ze sociální komise s garantem Ing. Z. Škromachem a předsedou prof. PhDr. Martinem Potůčkem. Cennou osvětovou práci vykonává i historik dr. Jiří Malínský.