Vím dávno, že jsme zemí odborníků na cokoli.Máme odborníky na fotbal, ve chvílích fotbalových zápasů jsou hospody plné fotbalových trenérů, ve chvílích krize, ekonomické, finanční, hospodářské nebo kterékoli jiné, máme zase odborníky na ekonomii se spoustou nápadů, jak z ní ven, a často protichůdných, kterým žádná ekonomická teorie není svatá, a ode dneška vím, že máme i mnoho odborníků na výklad Ústavy.
Z povahy věci patří mezi nejfundovanější vykladače Ústavy čeští politici, neboť tento zákon určuje v mnohém pravidla právě jim, tudíž jim komplikuje jejich někdy jepičí jindy želví životy, a právě oni mají tendenci vidět to, co vidět chtějí a co se jim hodí. Jsme už zkrátka takoví, všichni. Tím myslím lidé obecně, nejen my Češi.
A krom politiků má tendenci se k dané věci vyjadřovat téměř každý, mě nevyjímaje, aby přidal k dobrému i svůj výklad, který je právě ten jeden jediný správný.
Jako většina lidí nejsem zrovna odvázaný z verdiktu Ústavního soudu, na druhou stranu ale nemohl rozhodnout jinak.
Je taky pravda, že například jít cestou trojího neúspěšného pokusu sestavení vlády, je poněkud kostrbaté, když všichni vědí k čemu to spěje a na čem se všichni už předem dohodli, a dost se to příčí zdravému selskému rozumu.
Ale možná právě to je ta příčina. Většina zákonů (přesněji řečeno výkladů a verdiktů) se totiž příčí zdravému rozumu a dokonce i dobrým mravům, zkrátka, co je zákonné, ještě nemusí být (a ve většině případů ani není) mravné ani v souladu s obecným pojmem zdravý selský rozum.
Máme zkrátka jen takové zákony, jaké nám schválili naši (někdy nemravní) zákonodárci a takové výklady, jaké máme soudce.Máme soudce závislé a nezávislé. Věřme, že Ústavní soudci patří do té druhé skupiny.
Dnes a denně dochází k tisícům menších nebo větších porušení práv i těch ústavních, které lidé přejdou mlčením, protože se nad to umějí povznést a jsou to pro ně malichernosti (a díky světu za ně, protože jinak by česká soudní mašinérie ještě více skřípala a drhla) nebo na to jen nemají žaludek (obzvláště při pohledu do zrcadla) a kde není žalobce, není ani soudce.
Nyní jsme ale v situaci, kdy se nemrava Melčák sám ze sebe nepoblinkal a tak na něj mohou mnozí nadávat, že je to grázl, parchant, idiot, nenažranec, zrádce a mnoho dalších přiléhavých pojmenování nemluvě o titulovém podvodníkovi Kalvodovi, ale žijeme v době (říkáme jí humánní a civilizovaná), kdy každý tedy i vrah má svá práva stejně jako Melčák.
A může nastat situace, kdy se mohou nevinní lidé stát jejich rukojmími.Bohužel nebo Bohudík. Jak kdo chce.
