Vivat Melčák, vivat Klaus, vivat Zimola, vivat kůrovec...

Máme povinnost bránit zelenou Šumavu, aby lidé, kteří sem jezdí, mohli obdivovat živou přírodu, nikoli mrtvolné ticho, pravil učitel českého jazyka a dějepisu Jiří Zimola, toho času hejtman Jihočeského kraje a sepsal PETICI za zdravou Šumavu, k níž získal vlivného spojence a literárního kutila na téma životního prostředí a klimatologie Václava Klause.

Ještě při prezidentské volbě ho nemohla ČSSD ani cítit a teď se její hejtman dokázal s panem prezidentem sčuchnout, aby společně bok po boku bránili ZELENOU Šumavu. Co na tom, že planeta je modrá, nikoli zelená…

Jedním z bodů petice, který sám o sobě nastiňuje výši inteligenčního kvocientu jejího stvořitele, je:

-         opustit ideologii „divočiny“, která neodpovídá středoevropskému prostoru, zajistit přístupnost a bezpečnost pro návštěvníky a nebránit přiměřenému rozvoji obcí a jejich majetku. 

Je vidět, že tady někdo v hodinách přírodovědy nedával pozor, protože posláním Národního parku je právě co největší přiblížení se divočině, jinými slovy hospodařit způsobem co nejvíce blízkému přirozeným přírodním procesům, tak aby člověk do přírody nezasahoval pokud možno vůbec, protože nejlepším hospodářem odjakživa byla a je příroda sama. A proto taky je ono chráněné území rozčleněno do několika zón, z nichž bezzásahové znamenají, že se do nich nezasahuje. Tečka.

A pokud někdo chce strašit kůrovcem, tak je třeba říci, že kůrovec - tedy lýkožrout smrkový (Ips typographus), žije na Šumavě stejně jako jeho dalších pětadvacet příbuzných tisíce let a je nezbytnou součástí tamějšího ekosystému, neboť jako každý živočich v přirozeném přírodním řetězci (jen člověk se poněkud vymkl kontrole) má svou funkci a má i své přirozené nepřátele. V případě kůrovce jsou to lovící drabčíci a pestrokrovečník mravenčí, parazitující lumčíkovití a chalcidky nebo viry, bakterie, prvoci a houby vyvolávající onemocnění.

A funkcí kůrovcovitých v lesních porostech je jejich přirozená obnova, neboť se vyvíjí především v oslabených porostech, které mají sníženou schopnost ronit pryskyřici a tím se náletům brouků ubránit.

Je pravda, že jsou roky, kdy se kůrovcům mimořádně daří a nalétávají na porosty v takovém množství, že se jim ani zdravý strom není schopen ubránit, ale to vše stále patří do přírody. Pro člověka je to kalamita, pro přírodu nikoli.

Je totiž nutné si rovněž přiznat, že veškeré podobné situace v přírodě vnímá člověk jako katastrofy, ale – a to je podstatné – pouze ve vztahu k sobě samému, tedy poněkud sobecky.

Všechno to suché nezelené dříví, které nastojato hyzdí Šumavu, by totiž mohlo naležato krášlit něčí dvůr a ekonomicky využito pak přinést nějakou tu korunu, protože tak jsme si zvykli poměřovat cokoli – penězi.

To že suchý strom v přírodě, není známkou něčeho špatného, ale naopak přímo živou oázou celých společenstev živočichů, domovem a potravou mnoha druhů hmyzu a živnou půdou rostlin a hub, je mnohým zbytečné vyprávět, protože, co nelze vyjádřit penězi, nemá svou měřitelnou hodnotu, je bezcenné a takovéto mrhání dřevem je tudíž neekonomické, s čímž neviditelná ruka trhu, ani pan Zimola, ani Václav Klaus nemohou souhlasit.

Co na tom, že se hejtman zastává lidí, aby mohli obdivovat živou přírodu, když sám ve své neznalosti ani neví, co to živá příroda je.

Jen pro osvěžení, ne všechno, co je zelené, je živé a ne všechno co není zelené je mrtvolné, pane hejtmane, možná by stačilo podívat se do zrcadla (ale ne ráno po flámu) a možná zavzpomínat na hodiny biologie. 

A pan prezident, který je v kauze kůrovce na straně zdravého rozumu si posteskl, že zákaz stowattových žárovek, který nám připravila Evropská unie, je manipulací se svobodnými občany, z čímž musím plně souhlasit, protože mám toho překotného vývoje už taky plné zuby. Nevím, proč by mi měl někdo nařizovat, čím svítit, jak se oblékat, čím cestovat, jak se stravovat, zkrátka jak žít.

Sám chodím nejraději pěšky a bos, odívám se jen do bederní roušky, používám otevřený oheň, zkrátka všechno jako pan prezident.A vsadím se, že pan prezident používá ke sčítání tantiem za své hlubokomyslné spisky námi euroskeptiky tolik milovaný sčot. 

To pan poslanec Melčák má jiné starosti. Cítí se poškozen na svém Ústavou mu zaručeném právu odsedět si u korýtka čtyři tučná léta, což mu ostatní pašíci nedopřáli a rozpustili ten rozpustilý chlívek několik měcíců před řádným vykrmením. To je skandální.  

Co je skandální? Pro mne především poslancova otrlost (nic proti principům, Ústava je jen zákon, a žádný není ani nikdy nebude dokonalý a jistými úpravami během let prochází), člověk by řekl, že pokud někdo takto flagrantně mravně selže, bude chodit kanály nebo prchne do lesů, ne tak pan Melčák.

Je až s podivem, jak si mnozí dokáží pravidla přizpůsobovat svým potřebám a jak dokáží jiná ignorovat.Volič ČSSD si zvolil mezi jinými i pana Melčáka právě za tuto stranu, která financovala desítkami miliónů korun volební kampaň jeho a ostatních poslanců, aby hájili volební program strany a tedy zájmy voličů, kteří je zvolili, a aby v žádném případě nepřipustili vládu s programem, který je v přímém rozporu s tím, který prezentovali a pro jehož plnění byli zvoleni.

Náš systém je založen na principu politických stran, proto kandidují strany, nikoli jednotlivci a strany také nesou břímě nákladů. Je dost pohodlné, nechat se vynést za cizí prostředky do vlivné funkce a pak se chovat jako solitér. Poslanci sice hlasují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, protože strůjce oněch pravidel předpokládal, že obojí poslanec má, ale vědomí umí lehce otupit laciná kořalka z parlamentní nálevny a svědomí mnozí v čele s panem Melčákem postrádají úplně.

Takže jak z toho ven.Přiznám se, že nevím, ale nastíním své zbožné přání.Poslanci jsou zvoleni za své strany a jejich programy a pokud se najde poslanec, který náhle prozře a zatouží po obhajobě jiné ideologie, než za kterou byl zvolen, sdělí to předsedovi svého poslaneckého klubu a složí svůj poslanecký mandát, protože by už nemohl hlasovat v souladu se svým vědomím a svědomím, strana dosadí nového poslance ze svých řad a ani volič, ani poslanec nebude krácen na svých právech. 

Na zastávce jsem zaslechl dva muže, které pan Melčák dost rozohnil. Patrně to byli jeho voliči. A zliskal bych ho do čtverce, spratka nevychovaného, ukončil jeden z nich tu diskuzi a ač jsem prost násilí, musím říct, že mě to rozesmálo. Už jenom ta představa. Ale myslím si, že je dost pozdě někoho ve věku pana Melčáka vychovávat, protože to měli udělat už jeho rodiče, vychovat ho k loajalitě, zodpovědnosti a slušnosti a možná stačilo, kdyby ho občas plácli přes uši, nejlépe srolovanou Ústavou. 

Když někoho ze známých někdo naštve, říkám následující:Jsou malí lidé a velcí lidé, abychom poznali, kteří jsou ti velcí, musejí být ti malí, proto buďme světu vděčni za malé lidi, neboť jsou měřítkem naší velikosti. 

A všichni jsme nezbytnou součástí ekosystému, proto vivat Melčák, vivat Klaus, vivat Zimola, vivat kůrovec…