Vítejte v opičárně, promiňte, v Česku

Vítejte v opičárně je název knihy Kurta Vonneguta Jr., kterou právě čtu, a je příznačné, že Česko stejně jako kterákoli opičárna zatraceně a stále intenzivněji smrdí. Nechci-li použít příměr deoxyribonukleově spřízněných lidoopů, poslouží stejně dobře Shakespeare, neboť je něco shnilého ve státě nikoli dánském.

Mám na mysli všechny ty kauzy Tomažič, Kindl, Hosman, Řápková, Benda, Kuchařová, Češková, Jančík, Gross a mnozí další (je jedno jestli zleva nebo zprava), které jasně ukazují, že pro život v Česku není a nikdy ani nebylo důležité pro to někam to dotáhnout zda je člověk pracovitý, slušný, poctivý, vzdělaný, ale mnohem důležitější je s kým se člověk stýká, intimně v soukromí nebo i neintimně někde na stranické schůzi či zasedání zastupitelstva.

Vím, že někteří nemají rádi zobecňování, ale teď se toho hříchu dopustím.

Blíží se totiž dvacáté výročí zrodu demokracie v naší zemi a můžeme srovnávat.

Před dvaceti a více lety měl každý, kdo uměl potlačit svědomí, znal-li ho vůbec, jistotu, že pokud se přidá ke stranické kastě bude moci žít pohodlný a svobodný život v nesvobodné zemi. (Nesvobodné pro ty, kteří svědomí potlačit nehodlali anebo to neuměli.)

Ačkoli se nám před dvaceti lety zrodila demokracie bez poskvrny, kterou jsme chtěli hýčkat a vychovat z ní demokracii dospělou a slušnou, máme z ní dnes pouze její karikaturu a ledaco je stejné jako dřív, ne-li horší.

Máme nové kasty, kastu justiční mafie, kastu titulových hochštaplerů, kastu podnikatelskopolitickou a mnohé další, které si demokracii osedlali neuvěřitelným způsobem, takže pracovitost, slušnost, poctivost i vzdělanost může, ba dokonce v oněch kruzích musí, nahradit příslušnost k té které kastě a co je na tom to zmiňované horší je, že kasty se mohou prolínat, že tedy příslušník jedné kasty může být současně příslušníkem jiné a co hlavně, žádná příslušnost k té či oné kastě není zjevná, tudíž veřejnost pak hůře identifikuje, s kým má tu čest.

Ve skutečnosti jsme se po dvaceti letech dopracovali k iluzi demokracie, k pouhému zdání její existence, což je pro ty se svědomím frustrující, zatímco příslušníci zmíněných kast žijí pohodlný a svobodný život ve svobodné zemi, možná i na úkor těch se svědomím.

Co se tedy viditelně změnilo je, že nyní žijeme konečně ve svobodné zemi a tak si na závěr neodpustím jednu starou pravdu:

Když ti kručí v břiše, je ti svoboda na hovno.