Rande

Každý člověk si někdy rád odpočine od politiky a politických postřehů, proto se jich dnes vyvaruji a představuji krátkou povídku, kterou jsem kdysi napsal a nyní jsem ji náhodou na jednom CD našel. Předpokládám, že každý z nás na rande někdy byl, takže mu pocity mohou být blízké, a kdo nebyl, nevěš hlavu, ono to jednou přijde...

         Rande  

 Než se posadil na lavičku, podíval se znovu na hodinky a bojácně se rozhlédl po parku. Nikde ani noha. Taky kdo by co hledal v parku v tuhle hodinu a v takovém nečase. Příště se bude muset domluvit líp, někde na bezpečnějším místě, které není závislé na vrtoších počasí. Jenže aby bylo nějaké příště, aby vůbec přišla.        

 Ucítil, že místo na lavičce se mu suché jen zdálo a zase vstal. Aspoň že pršet už přestalo. Přešlapoval a čekal. Byl nervózní víc, než si hodlal připustit. Tak moc si přál, aby přišla a tak šíleně se bál. Byl nervózní, jako u zubaře, možná ještě víc, ano určitě víc. Kdykoli mu na něčem záleží tak jako dnes, zžírá ho nepředstavitelná nervozita. Tělo se mu chvěje, podpaždí zkrápí pot a ústa vysychají a nutí ho k neustálemů polykání a pomlaskávání.         

 Dal si ruce do kapes a nahrbil se a pokmitával rukama, aby se trochu zahřál. Po dnešku už těm zatraceným rosničkám a samcům od rosniček - nebo jak se jim vlastně říká - nebude věřit. Prý polojasno, hergot, jak za tohle můžou brát peníze! Takové balamucení lidí, takové bohapusté lži. Kosa jak v reklamě na sobolí baranice a ta usměvavá rozkřepčená ropucha hlásila příjemné jarní teploty, to je fakt vrchol.         

 Hodinky ukazovaly za minutu celou. No, už se to blíží, pomyslel si a pořád přešlapoval a pokmitával rukama a rozhlížel se. Z tůje sletěl do trávy drozd a nekompromisně začal rvát žížalu ze země. Chvilinku vedla žížala, chvilinku drozd, zase žížala, zase drozd, žížala, drozd a je tu vítězství! Zápas skončil nerozhodně a drozd odhopkal s polovinou žížaly v zobáku k dalšímu utkání, zatímco druhá půlka žížaly se nejspíš odplazila dorůst, aby byla do některého z dalších bojů o život zase fit. To napínání bylo příznačné. Vnitřně přímo bytostně cítil s tím máloštětinatcem, připadá si stejně napjatý, jenom ať ho, proboha, taky nepřetrhne. Určitě by tak snadno nezacelil vzniklou ztrátu jako on, tu ztrátu sebevědomí, které už tak jako tak dostává v jeho životě dost zabrat.. A co, slíbila že přijde, tak snad přijde. A když nepřijde, dobře jí tak. Proč by jinak říkala, že přijde a nepřišla by. To je přece blbost!..        

 Poškrábal se opatrně ve vlasech a pro kontrolu jemně dlaní osahal napomádované melírové hnízdo. Mrkl na hodinky a rozhlédl se. Má minutu zpoždění, zašklebil se. Prozatím.        

 Na druhou stranu holky dělají blbosti. Spoustu věcí dělají jenom tak, prostě jen tak z hecu, aniž by to myslely vážně, aniž by to skutečně chtěly kvůli klukovi, jenom to udělají proto, aby se mohly pochlubit, aby mohly říct, byla jsem s ním na rande, a nebo, měla jsem s ním rande, ale pak jsem si to rozmyslela, a pak vyprskne smíchy a řekne, no, holky viděly jste ho, no jak jsem mohla být tak praštěná a holky se začnou řehnit a přidají se jedna přes druhou, správně, máš pravdu, nebuď blbá, že by ten za to stál, zrovna ten, nenech se vysmát, udělalas dobře. A kluk se zplihlým sebevědomím se pak vymrzlý vrátí domů a než se odhodlá k nějakému dalšímu rande, chvíli to potrvá a než si srovná pokřivený pohled na holky potrvá ještě mnohem dýl.        

 Kde sakra je, pomyslel si, při tříminutovém zpoždění. Jestli si ze mě utahuje tak to je dost hustá, to jí nedaruju, a že jsem sem vůbec lozil, pako. Vždyť ta za to vlastně ani nestojí, když se to tak vezme, co tu vlastně dělám. Když to vezmu kolem a kolem, ani není moc pěkná. Kdyby pár kilo shodila, vypadala by líp, jo a ty rovnátka, bože můj, na co všichni nosí rovnátka, když mají stejně křivou hubu, a vlasy, škoda mluvit, účes má neforemný jak zmoklý kokršpaněl a korále na krku, cha, to nosila naposled moje babička, to je nápad, korále.        

 "Ahoj." vyrušila ho drobná blondýnka z rozjímání a on se neubránil zíravému pohledu na ni. Byl jako u vytržení. Viděl ten nejkrásnější úsměv na světě, setsakramentsky sympatický účes na hony vzdálený zmoklému kokršpanělovi a ve výstřihu svůdně se vzdýmající korále.        

 "Ah... Ahoj." zakoktal.