Paroubkův klid a Topolánkův polistopadový étos

V pondělních Událostech, komentářích (31.8.2009) mne zaujal rozhovor s lídry dvou nejsilnějších parlamentních stran panem Paroubkem a panem Topolánkem, který byl veden s každým zvlášť, pro jistotu.Ačkoli ani jeden neřekl zřetelně a věcně na co chtějí jejich strany své voliče lapit (po pravdě, ani k tomu moc prostoru nedostali), byla to debata poučná.

Aniž bych jevil zvláštní sympatie k panu Paroubkovi (nejeví je koneckonců ani mnoho jeho spolustraníků), musím říct, že na sobě zapracoval a na otázky odpovídal s klidem a rozvážně i přes občasné výpadky naslouchátka a zdá se mi, že i jeho ostatní veřejné prezentace doznaly jistých změn k lepšímu.

Naopak pan Topolánek opět nezklamal. Na otázky redaktorky Drtinové reagoval podrážděně a arogantně a co mne nejvíc zaujalo, byla jeho zmínka o polistopadovém étosu, ve kterém chce jeho strana pokračovat.

Na chvíli jsem znejistěl, zda mne nešálí sluch, kdykoli zloděj křičí chyťte zloděje a hříšník o morálce káže, bývám nesvůj a podezírám se, že jsem se přeslechl.

Nepřeslechl.

 A v ten okamžik se mi vybavil premiér s milenkou na večeři, v dalším prostřihu jsem viděl zdvižený prostředník stejného pána, potom zdvižený pindík pána s gulama kdesi v italské vile, zřetelně jsem slyšel, že někdo půjde bručet, pokud se pan profesor nedostane, kam se má dostat – na hrad, a potom se mi zjevila ještě spousta obrázků z Toskánské dovolené, z toho kraje, který oplývá největší hustotou českých politiků a byznysmenů na kilometr čtvereční, a pak ještě několik hrůzostrašných výjevů této politické rádobyelity a řekl jsem si dost.Po takové morálce se mi, pane  naštěstíužnikdypremiére Topolánku, nestýská a věřím, že v této zemi žije ještě dost slušných lidí, kteří to vidí stejně.