Malá plagiátorka ministryní spravedlnosti? Jedině v Česku.

Neblahou skutečností české politiky je občasný výskyt jedinců, kteří postrádají sebereflexi a tam, kde by se prostý zodpovědný občan při odhalení něčeho nepatřičného alespoň zastyděl a stáhl do ústraní, navlékají hroší kůži.

Pokud jí nejsou vybaveni již od narození.

Každý člověk – i Taťána Malá - ví, že se nemá podvádět, že se nemá lhát a nemá se dělat spousta jiných špatných věcí, ale děláme je v menší či větší míře prakticky všichni a všichni si je také umíme sami pro sebe obhájit. To se nedá nic dělat, takoví jsme my lidé. Kdo někdy zalhal (např. kamarádce, že její přítel skutečně žádnou milenku nemá, ačkoli o ní ví), kradl (např. třešně, které by stejně sežrali špačci) nebo podváděl (např. použitím taháků při písemce) ještě není automaticky špatný člověk, v této souvislosti se špatným stává teprve jedinec, který není schopen v okamžiku usvědčení reagovat správně - „dobře přistihli jste mě, byla to chyba, omlouvám se“, zkrátka přiznat chybu, přijmout trest (ať už jen v podobě nemilosti nebo pětky z písemky) a poučit se z toho do budoucna.

Když je ministryně spravedlnosti Taťána Malá usvědčena médii z plagiátorství při tvorbě své diplomové práce na bratislavské soukromé vysoké škole, neomlouvá se a naopak trapně argumentuje tím, že obhájila na výbornoua předpokládá, že škola, na které studovala, jakousi kontrolu udělala, měla navíc nějakého oponenta a ten práci uznal, že je v pořádku, takže mluvit o tom, že to není její autorská práce, není na místě. Smutné.

Z médií víme, že program na odhalování plagiátů na Slovensku byl v době obhajoby diplomové práce paní Malou (tehdy Veličkovou) ještě v plenkách a srovnával zadaný text jen s pracemi odevzdanými na Slovensku. Dovedeno ad absurdum, mohl tehdy někdo zkopírovat celou cizí diplomovou práci odevzdanou a obhajovanou v Česku a obhájit ji jako vlastní na Slovensku. O nikom takovém ale naštěstí nevíme. Zatím.

Několik lidí, kteří měli možnost nezávisle na sobě její diplomovou práci prostudovat a srovnat shodu s jinými pracemi, jasně sdělilo, že se paní Malá dopustila plagiátorství. Existují v zásadě dvě možnosti, jak se mohlo stát, aby se do její diplomové práce dostaly celé pasáže jiných prací i s hrubkami či překlepy. Buď si práci nechala napsat na objednávku a pak si ji nastudovala pro obhajobu, proto nemohla vědět, že jsou v ní pasáže jiných autorů, které pak vydávala za vlastní, nebo práci psala skutečně ona, jak tvrdí, a pak se podvodného jednání vydávání cizího textu za vlastní, tedy bez patřičných citací a uvedení zdrojů, dopustila vědomě sama a o to horší a trapnější je její postoj.

Mít v čele ministerstva spravedlnosti usvědčenou plagiátorku, tedy někoho, kdo vědomě podvádí a neumí se k odhalení postavit otevřeně a věci vysvětlit, je v demokratickém právním státě nemyslitelné. Pokud si toto premiér Babiš zavčas neuvědomí a nezačne konat, bude se mu v příštích volbách mnohem hůře obhajovat první místo své i hnutí ve volebním klání.

Spravedlnost je sice slepá, aby mohla každému měřit stejně, ale naštěstí není blbá. Proto věřím, že odbornice na mikroklimatické podmínky v chovu králíků Taťána Malá už dlouho ministryní spravedlnosti nebude.