Áda Sobecký, takový český frustrovaný pravičáček

V předvolební době se to hemží nejrůznějšími postavičkami, a tak jsem si taky jednu vymyslel, abych na ní mohl demonstrovat pomýlenost některých pravicových agitátorů a rozdmýchávačů nenávisti. Nebudu ji vizualizovat, ať si Ádu představuje každý podle svého, není nad svobodu imaginace.

Všiml jsem si, že pravicoví demagogové rádi přirovnávají hospodaření státu k hospodaření rodiny, zejména v oblasti zadlužování. Budiž.

Je proto logické, že tak jako si stát nebude půjčovat, aby zajistil nejslabší a potřebné (dle pravicové ideologie), neudělá to ani Áda, když jeho matka onemocní a bude muset podstoupit operaci, na kterou nyní její syn nemá, a tak matka zemře.

Áda nemá žádné výčitky, protože není hloupý, aby zadlužil své potomky, které sice ještě nemá, ale zamýšlí je jednou mít. A je na sebe naopak pyšný, jak do důsledku aplikoval to, v co celý život věří. A totiž, že člověk musí uvažovat ekonomicky ohleduplně vzhledem k budoucnosti, bez ohledu na současnost a čím vzdálenější ona budoucnost je, tím lépe, žádné krátkozraké dnešní projídání zítřka. Efektivita především. Pryč s morálkou, solidaritou, vděčností, humanismem, levičáckými to nepatřičnými pojmy.

Humánně založený člověk si řekne, že se zachoval nemravně a nepřijatelně, biolog potvrdí, že to bylo skutečně nemravné, ale zajásá spolu s ekonomem, že to bylo velmi pragmatické, protože od určitého věku potomka se mu jeho rodič stává zbytečnou a neefektivní přítěží a potravním konkurentem.

Vnímavý (nebo ekonomie znalý) člověk ví, že dluhy jsou přirozeností moderních ekonomik a je jedno jestli je ekonomikou stát nebo rodina, otázkou ovšem je, na co si subjekt půjčuje a zda je onen důvod půjčky ekonomicky poměřitelný z hlediska efektivity a tady se pravicové a levicové myšlení rozchází. Rozchází se především proto, že mnozí zejména pravicoví ekonomové se stále nenaučili započíst do svých úvah externality a to ani pozitivní, ani negativní.

A kdyby Áda nebyl tak otupělý ideologií a zahleděný do odemocionalizovaného pragmatismu a uměl vnímat současnost, byl by schopen si uvědomit, že pozitivní externalitou by mohlo být například bezplatné hlídání jeho dětí jeho matkou, až by si jednou spočítal, kdy je výhodné je mít, a negativní externalitou jsou mu pak náklady s pohřbem a škaredé pohledy mravně založených sousedů.

Česká pravicová rétorika si, kromě už známého strašení vším možným i nemožným (jako je státní bankrot coby cíl levice), oblíbila i braní rukojmí a rozdmýchávání nenávisti.

Pravice chce zatočit s černými pasažéry sociálního systému, aby se vyplatilo pracovat a nikoli pobírat sociální dávky. Což chce samozřejmě i levice, jenže recepty jak na to, se opět rozcházejí.

Tak například:

Zatímco levice navrhuje zvednout minimální mzdu a tím zvýšit rozdíl mezi dávkami a odměnou za práci, čímž volí pozitivní způsob motivace k práci, pravice na to jde jiným zvláštním způsobem - motivuje represí. Minimální mzdu je nepřijatelné zvyšovat, protože by to firmám neúnosně zvedlo mzdové náklady (ve skutečnosti by jen podnikatelští hochštapleři byli nuceni z té části mezd, kterou si navykli platit  zaměstnancům bokem, odvádět sociální a zdravotní pojištění), ale je třeba sociální dávky, které mnohé lidi už dnes srazily pod hranici chudoby, ještě snížit a je třeba zavést novodobé nevolnictví, chceš-li dávky, budeš vykonávat veřejně prospěšné práce nebo veřejnou službu, na hledání práce se vykašli, na to nebude čas (nastává nečas), protože dnes zameteš tuhle ulici tímto směrem a zítra opačným a tuhle hromadu písku dnes přemístíš zleva doprava a zítra zprava doleva, jen ať se pořádně zapotíš, k čertu s nesmyslností takového počínání, hlavně že má Áda a jemu podobní hřejivý pocit na ekonomicky tlukoucím srdíčku.

Pravice chce oddělit zrno od plev, pracovité od nepracovitých a nejpohodlnější je tento způsob, kdy se kvůli několika černým pasažérům stanou rukojmími všichni, kteří přijdou o práci, bez ohledu na to zda vlastním přičiněním nebo vinou zaměstnavatele.

A opovaž se dát výpověď z vlastní vůle a svobodného rozhodnutí (že tě vůbec ve škole naučili číst, zatraceně, Listinu základních práv a svobod a podobné levičácké pamflety), na to zapomeň.

Ale můžeš začít podnikat a budeš mít nárok na plnou výši podpory po celou podpůrčí dobu.

Je zjevné, že problémem českých firem je především nedostatek zakázek, a pokud jejich nedostatkem dnes trpí už léta zavedené firmy a fungující živnostníci, myslet si, že začínající podnikatel (bývalý zaměstnanec) na takovém trhu uspěje, může snad jen člověk ducha mdlého.

To, že represivní motivace nefunguje ani fungovat nemůže, jsme si už bohužel vyzkoušeli, protože v naší zemi (i s ohledem na krizi) je téměř šest set tisíc nezaměstnaných, kteří jsou represivně umotivovaní k smrti a mnozí už nemají co do úst, ale český pravicový experiment jim zapomněl poskytnout to nejdůležitěší, a totiž práci, ke které je tak horečně motivoval.

Jak dopadlo braní rukojmí v oblasti zdravotnictví, je taky na pováženou. Lidé zneužívali lékařskou péči a tak byly zavedeny regulační poplatky, které, jak se prokázalo relevantními daty, stejně neregulují, jen sypou do systému peníze z kapes nemocných.

Inteligentní člověk se přirozeně zeptá, kdo zneužívá lékařskou péči, člověk, který žádá po doktorovi neschopenku, protože má firma přes zimu málo zakázek, nebo lékař, který takovému zdravému člověku neschopenku napíše? A tentýž člověk si i odpoví, že simulant sice žádá, ale lékař je ten, který koná a je jen na něm, jestli simulanta z ordinace vyhodí, nebo se nechá přemluvit a člověku vyhoví (stejně tak je to i s léky, je jen na lékaři, co předepíše a v jakém množství). Jenže ono je pohodlnější, než stíhat lékaře (mimochodem nebo samosebou většinou voliče pravice), došlápnout si na všechny, ať platí, aby si uvědomili, že nic - ani zdravotnictví - není zadarmo.

Inteligentní člověk ví, že to není solidarita zdravých s nemocnými, ale nemocných s nemocnějšími a umí navrhnout řešení např. zvýšení odvodů na zdravotní pojištění a přísnější kontroly ve zdravotnictví, jenže to už by tak nesypalo lékařům a lékárníkům, a o ty jde především.

Ať poslouchám a pročítám pravicové plány jakkoli pozorně, stále mi chybí odpověď  na to, co bude s těmi, kteří nebudou úspěšní a nebudou mít ani práci, ani peníze, od kterých je pravicoví lidumilové odstřihnou, protože neprokáží dostatečnou pílí, že jsou jich hodni, a později ani bydlení. Budou zakládána chudinská ghetta, nebo cestovní linky bez zpátečních lístků?

Dokud česká pravice nebude schopna říct, co udělá ve společnosti s chudými, neschopnými, nepracovitými a neaktivními, protože i tací mezi námi jsou a budou (a jiní ani být nemohou či neumějí), říkejme tomu třeba sociodiverzita, budu mít při stále silnějších atacích a rozdmýchávání nenávisti vůči těmto skupinám pořád to divné mrazení v zádech, protože pokus o čistou společnost silných, aktivních, úspěšných a schopných jsme v historii už zažili, to už je ale jiný Áda a jiný příběh. Aspoň doufám.