Šumava napnutá na skřípec mezi byznysem a divočinou.

Nejsem příliš zasvěceným pozorovatelem dění okolo problematiky Šumavského národního parku, nicméně už jenom fakt, že výše zmíněná instituce budí rozjitřené emoce týkající se celospolečenského fenoménu, mě nutí alespoň se od tohoto konkrétního Jihočeského pohoří odrazit. A jaký že fenomén to mám na mysli? Není jím nic jiného než zjednodušené mediální rozdělení společnosti na skupinu „liberálně a tržně“ smýšlejících a potom na „zelené“, v jejichž mozkovnách se to spíše oranžová až rudne.

Již na první pohled jde o hrubé zjednodušení, o vytváření umělého „náboje“ a „arény zápasu“, aby měl článek větší „grády“. Je to asi jako když za horkého letního času média vyrukují s titulky, že „výrobci nápojů si mnou ruce“... Vytvoří tak obraz jakési vyhraněné skupiny cyniků kterým je jedno, že úroda usychá, staří lidé kolabují vedrem, ze studní mizí voda a dálnice se roztékají pod koly našich plechových miláčků. Stejné je to i v případě, kdy médii proběhne něco na způsob článku s titulkem: „Zelení prosadili ekologické biopalivo – pocítí to i naše peněženky“. Prvním pocitem pak může být jistý nutkavý odpor vůči všem těm „podnikatelům“ a vůči všem těm „zeleným“...

Skutečnost je však jiná. Většina výrobců nápojů nejsou bezskrupulózní cynici jásající nad zisky ve vyprahlé a vedrem zmožené zemi, stejně jako většina ekologů nepatří mezi „zelené“ radikály kteří nenávidí lidstvo, a už vůbec ne mezi byznysmeny, kteří z našich peněženek vytáhnou koruny kvůli svému kšeftu s biopalivem.

Je tedy doufám dostatečně jasné, že pokud v případě Šumavy noviny píší o „tržních liberálech“ a „zelených aktivistech“, jde o umělé vyhrocení sporu vyzdvižením radikální skupiny obou táborů a jejich zevšeobecněním na plnou pravdu. Jistě ne všichni, kteří uvažují „tržně a liberálně“ budou nadšení, když je novinář zaškatulkuje do této skupiny, protože oni rozhodně nejsou zastánci budování nových „Snowparků“ v Boleticích či zvýšené stavební činnosti mezi Modravou, Horskou Kvildou, Borovou Ladou a Lipnem. Stejně tak ani většina ekologicky smýšlejících lidí nemá radost, když jsou hozeni do pytle zvaného „zelení aktivisté“. Většina z nich rozhodně neusiluje o vybudování absolutní divočiny a vyhnání člověka ze zdejších kopců vlkem, rysem či medvědem.

Co obě skupiny, očištěné o radikalismus mediálně vděčných titulků, spojuje?  Je to podle mého láska k přírodě, ke klidnému prostředí a nechuť k byznysu kolem těžby dřeva, k harvestorům, traktorům, řevu motorových pil. A také k podivným developerským rozvojovým plánům zabaleným do „zeleného papíru“.

Jistě se najdou určité rozdíly v uvažování liberála a ekologa, ale mezi normálními zástupci obou názorových táborů lze najít shodu. Liberál si uvědomuje, že pokud tu chceme mít klidnou přírodu, není možné pustit naplno uzdu „svobodě“ budovatelských aktivit v oblasti turismu, ani  tržnímu přístupu k lesním porostům v oblasti lesního hospodaření. Také ekologovi je jasné, že tu nemůže být prales karpatského střihu s medvědy a vlky.

Ony ty šumavské lesy stejně nejsou nic původního. Už několik staletí jsou ovlivňovány zásahy člověka, v minulosti i dost zásadními, a současná kůrovcová kalamita je jen důsledkem tohoto historického vývoje. Počínaje těžbou dřeva pro sklárny, konče rozsáhlým zalesňováním geneticky nepůvodním smrkem, dovezeným, už tenkrát a ve velkém, odněkud ze Slovinských Alp.

To, na co upozorňuje řada vědců a ekologů, není fanatický zápas o divočinu proti člověku. Jde o poukázání na jedinečnou příležitost, jak se v lesích zachovat jinak než naši předkové, a dát podmínky k vývoji přirozenějších, odolnější a  hodnotnějších lesních ekosystémů. K tomu rozhodně nepatří praktikum, kdy za státní (naše) peníze jedna firma dřevo vytěží, další firma zasanuje hluboké koleje a rýhy po té první, třetí podnikatel vysází stromky a čtvrtý se pak postará aby rostly. A pátý za evropské (naše) peníze nainstaluje informační panely, kde  návštěvníkům vysvětlí nezbytnost takového zásahu.

O co jednodušší je nechat uschlé stromy stát a maximálně sem tam nějakou tou výsadbou podpořit spontánní vývoj nové generace lesa. Ono to sice ze začátku nebude moc „zelené“, což, jak tvrdí hejtman Jihočeského kraje, odradí turisty, zato tu postupně vzniknou velmi cenné ekosystémy. Mezi uschlými kmeny je prostředí pro mladé stromky o poznání příznivější než na holé pláni, nedojde tu ke stržení pramenů či vodotečí působením kolové techniky a na trouchnivějícím dřevu budou smrčky růst v různých hustotách i generacích podle dostupnosti živin. Vydržíme – li prvních deset let pohledu na holé uschlé kmeny, les se nám poté odmění svou přirozenou krásou, která nespočívá v unifikovaném zeleném porostu, ale v různosti a diverzitě.

Vyhrocený boj v relaci turistický a těžařský průmysl - divočina, jde zcela mimo tuto stezku a poukazuje jenom k tomu, že na jednu extrémní snahu (tvrdý byznys) vyvstane extrémní kompenzační reakce (snaha o absolutní divočinu). Přejme si, aby tito mediálně vděční radikálové neuškodil skutečným snahám o šetrnější a přírodě bližší hospodaření oproštěné od podivných praktik a to nejen na Šumavských kopcích.

Autor: Martin Stiebitz | úterý 8.3.2011 7:14 | karma článku: 11,19 | přečteno: 1349x