Poprvé na rande

Ne, nejedná se o clickbait! Nikdy by mne nenapadlo vás oklamat. Přináším vám naprosto unikátní článek o rande. 

Dva mladí lidé, Mirek a Dana, sedí v restauraci a popíjejí lacinou vodku s kouskem pomeranče. Dana se zalyká v afektovaném smíchu, cení zuby jako zebra v zoologické zahradě a pohazuje vlasy podobně jako zavšivený death metalista. Mirek se naopak snaží zaujmout svým pohyblivým obočím, takže vypadá jako klasický nagelovaný týpek s tikem a dost velkými poruchami.

Z hraného zájmu a ohraného koketování je náhle vyruší číšník. Ptá se, co si dají k jídlu. A právě v tento moment vše začíná:

Mirek: Já bych si dal ten kuřecí plátek s bramborami. *Objednal bych si radši grilované prase. Nebo mlaďounké selátko!*

Číšník: A vy, slečno?

Dana: Ehm... No... *Sakra, pro tohle jídlo bych vraždila. Mám si ho dát, nebo ne?*

Číšník: Ano? *Je vážně tak těžké vyslovit slovo „salát"?*

Dana: Já...

Číšník: Mohu přijít za chvilku, jestli chcete. *Stejně řekne salát, tak o co jí jde?*

Dana: Ne, v pohodě. Dám si špagety.

Číšník: Dobře. *ŠPAGETY? Ouha... Tenhle večer asi neskončí u partnera v... doma :D*

Mirek se snaží skrýt své překvapení z Daniny objednávky a usrkává vodku, kterou si dal jen proto, aby Daně ukázal, že je tvrdý chlap. Číšník přichází s jídlem a pokládá ho na stůl před oběma individui.

Číšník: Ať vám chutná. *Slečno, co si budeš muset brzy najít nového kluka; nepocintej aspoň ten luxusní ubrus, co vypadá jako Bilbova neprůstřelná vesta!*

Mirek: Děkujeme. *Holky jsou samé překvapení. A Dana obzvlášť. Asi nebyla u vztahové poradkyně.*

Mirek s Danou začínají jíst. Dana do sebe hází jedno sousto za druhým, oblizuje se a mlaská jako parta netuctových hrošic. Mirek opatrně napichuje na vidličku kousky masa, zírá po očku na Danu a nestačí se divit. Dana má celou pusu od omáčky a dává si do vlasů boloňské melíry. Nakonec vylíže talíř jako umouněný buldok, naposledy zamlaská, zívne, protáhne se a nastane dlouhé ticho.

Mirek: Eh... Asi zaplatíme, ne? *Po tomhle dni se asi přihlásím do seznamky.*

Dana: Proč? Já myslela, že ještě posedíme. *Mňam, to jsem si pošmákla! Doufám, že jsem na něj udělala dojem. Přirozených dívek si kluci váží.*

Mirek: Já bych radši šel. Je pozdě. *A navíc si musím smýt tu skvrnu od špaget, kterou mám na triku. Pěkně jsi plivala.*

Dana: Dobře.

Číšník: *Ta slečna mi připomíná lamy z devadesátých let.*

-

(O 10 let později, ve staré vile, s dvěma psy a krocany)

-

Mirek: Miláčku, dnes jako vždy?

Dana: Jako vždy.

Mirek: A jaké špagety to budou tentokrát?

Dana: Výroční špagety, Mirečku.

.

Dobře, uznávám. Trochu jsem si „poclickbaitila" :D, ale s Danou mám mnoho společného. Akorát tedy neplivu. Jen flušu.