Ne, nejedná se o clickbait! Nikdy by mne nenapadlo vás oklamat. Přináším vám naprosto unikátní článek o rande.
Dva mladí lidé, Mirek a Dana, sedí v restauraci a popíjejí lacinou vodku s kouskem pomeranče. Dana se zalyká v afektovaném smíchu, cení zuby jako zebra v zoologické zahradě a pohazuje vlasy podobně jako zavšivený death metalista. Mirek se naopak snaží zaujmout svým pohyblivým obočím, takže vypadá jako klasický nagelovaný týpek s tikem a dost velkými poruchami.
Z hraného zájmu a ohraného koketování je náhle vyruší číšník. Ptá se, co si dají k jídlu. A právě v tento moment vše začíná:
Mirek: Já bych si dal ten kuřecí plátek s bramborami. *Objednal bych si radši grilované prase. Nebo mlaďounké selátko!*
Číšník: A vy, slečno?
Dana: Ehm... No... *Sakra, pro tohle jídlo bych vraždila. Mám si ho dát, nebo ne?*
Číšník: Ano? *Je vážně tak těžké vyslovit slovo „salát"?*
Dana: Já...
Číšník: Mohu přijít za chvilku, jestli chcete. *Stejně řekne salát, tak o co jí jde?*
Dana: Ne, v pohodě. Dám si špagety.
Číšník: Dobře. *ŠPAGETY? Ouha... Tenhle večer asi neskončí u partnera v... doma :D*
Mirek se snaží skrýt své překvapení z Daniny objednávky a usrkává vodku, kterou si dal jen proto, aby Daně ukázal, že je tvrdý chlap. Číšník přichází s jídlem a pokládá ho na stůl před oběma individui.
Číšník: Ať vám chutná. *Slečno, co si budeš muset brzy najít nového kluka; nepocintej aspoň ten luxusní ubrus, co vypadá jako Bilbova neprůstřelná vesta!*
Mirek: Děkujeme. *Holky jsou samé překvapení. A Dana obzvlášť. Asi nebyla u vztahové poradkyně.*
Mirek s Danou začínají jíst. Dana do sebe hází jedno sousto za druhým, oblizuje se a mlaská jako parta netuctových hrošic. Mirek opatrně napichuje na vidličku kousky masa, zírá po očku na Danu a nestačí se divit. Dana má celou pusu od omáčky a dává si do vlasů boloňské melíry. Nakonec vylíže talíř jako umouněný buldok, naposledy zamlaská, zívne, protáhne se a nastane dlouhé ticho.
Mirek: Eh... Asi zaplatíme, ne? *Po tomhle dni se asi přihlásím do seznamky.*
Dana: Proč? Já myslela, že ještě posedíme. *Mňam, to jsem si pošmákla! Doufám, že jsem na něj udělala dojem. Přirozených dívek si kluci váží.*
Mirek: Já bych radši šel. Je pozdě. *A navíc si musím smýt tu skvrnu od špaget, kterou mám na triku. Pěkně jsi plivala.*
Dana: Dobře.
Číšník: *Ta slečna mi připomíná lamy z devadesátých let.*
-
(O 10 let později, ve staré vile, s dvěma psy a krocany)
-
Mirek: Miláčku, dnes jako vždy?
Dana: Jako vždy.
Mirek: A jaké špagety to budou tentokrát?
Dana: Výroční špagety, Mirečku.
.
Dobře, uznávám. Trochu jsem si „poclickbaitila" :D, ale s Danou mám mnoho společného. Akorát tedy neplivu. Jen flušu.
