Určitě se vám alespoň jednou stalo, že jste seděli v křesle, pili Coca-Colu, koukali do stropu a přemýšleli nad svým životem. Zkrátka a jednoduše jste se utápěli v nekonečné nudě. Stávají se vám tyto situace často? Žádný problém.
Hra jménem šachy vás zavede do zcela jiného vesmíru, kde slovo NUDA lidé neznají.
Nechci vám zde vysvětlovat pravidla. Řekneme si pouze pár základních poznatků. Šachy, neboli též královská hra či Hra her, se skládají z 64 šachových políček, 16 bílých figur a 16 černých figur. Na šachovnici se nachází zvlášť za obě strany 8 pěšců, 2 věže, 2 střelci, 2 jezdci, král a dáma. Na úvod to podle mě zatím bohatě stačí.
Pro některé z vás může být tato královská hra nepochopitelná a nezajímavá. Dejte tomu šanci. Zkuste se začíst do šachové historie, jež je pro mě třeba zajímavější než některá témata v dějepisu (tímto se omlouvám všem učitelům, kteří učí tento předmět).
Šachy si navíc můžete stáhnout na svých mobilních zařízeních. Existuje mnoho aplikací. Pro úplné začátečníky doporučuji LearningChess, pro mírně pokročilé a pokročilé Lichess nebo Chess.com.
Naučte se různá zahájení a objevte své pravé schopnosti. Kvůli šachům jsem poznala, zda jsem opravdu trpělivá, cílevědomá a bojovná. Hra her také zlepšuje vaše dovednosti v matematice, především z oblasti logiky.
Nyní vám povím mé zkušenosti a výhody, proč se naučit zrovna královskou hru. Šachy hraji od svých 7 let, ovšem s šachovými turnaji jsem začala až od 12. Tehdy jsem vůbec nechápala smysl pozicí na šachovnici a tahala figurkami jen tak do vzduchoprázdna. K částečnému pochopení samotné hry mi pomohla jedna jediná věc. Šachová kniha. Naučila mě teorie zahájení a koncovek a při partiích jsem konečně přemýšlela nad možnými plány mého soupeře.
V šachách musíte umět předvídat, počítat tahy dopředu. Bez toho neodehrajete kvalitní partii. Rozvíjíte tím také vaší fantazii a představivost. O tom jsem se sama přesvědčila, neboť si dokážu přehrát šachovou partii bez použití šachovnice a figurek.
Abyste se stali dobrými šachisty, musíte si jít za svým cílem, nevzdávat se předčasně a trénovat. I velmistři si prošli úplnými začátky. Žádný učený z nebe nespadl.
Začátečníky dělím na tři skupiny. První skupinou jsou ti, co se nenaučí skoro ani pravidla a šachy je přestanou bavit. Do druhé skupinky patří hráči, které šachy baví, avšak na pomyslný šachový trůn se dostanou pouze tvrdou prací. Poslední skupinu tvoří šachisté, kteří mají talent od přírody. Neuvěřitelně rychle se přiučí začátkům, procvičí pár šachových úloh a rázem se ocitnou mezi nejlepšími.
Pravděpodobně jedním z nejdůležitějších faktorů, bez kterých by neexistoval žádný skvělý šachista, je psychika. Nesmíme se nechat zastrašit protihráčovými činy a nehroutit se z každé prohrané partie.
Podělím se teď s vámi o krátkou historku z Mistrovství Čech. Seděla jsem na židli v hrací místnosti a čekala na zahájení dalšího kola. Proti mně usedl chlapec menší postavy a s pohrdavým výrazem si mě prohlížel. Organizátor mistrovství nám poručil, abychom začali hrát. Můj soupeř zahrál zahájení, které jsem neznala. Řídila jsem se tedy instinktem (páni, už mluvím jak Jedi:)). Soupeř se usmíval jako sluníčko. Zřejmě mu připadaly mé tahy divné. Na naší partii se neustále chodil dívat jeho kamarád. Oba se smáli a nevěřícně kroutili nad pozicí hlavou. Já však nasadila svůj dokonalý poker face a nevšímala si jich.
Asi v patnáctém tahu jsem získala poziční výhodu. Protihráč a jeho kamarádíček se na sebe zaraženě a zároveň smutně podívali. Tentokrát jsem roztáhla své rty do úsměvu já. Po pár tazích se mi podařilo zvítězit. Postavila jsem figury do základního postavení, zašklebila se na oba chlapce a hrdě kolem nich prošla. A ponaučení? Nenechte se rozházet! Kašlete na názory a grimasy ostatních. Nikdo vám nemůže bránit v tom, co děláte.
A proč jsem si vybrala zrovna šachy? Vždycky mi připadaly jako nejlepší sport na světě. Běžíte pouze v případě, když si doma zapomenete svačinu od maminky, nezadýcháte se, pokud zrovna nedostanete infarkt z právě špatně provedeného tahu, a utápíte se jen ve vlastních myšlenkách a kombinacích.
Zkoušela jsem i jiný sport; florbal. Ten mi moc nešel. Povedlo se mi dát jen jeden gól, ještě ke všemu se jednalo o vlastňák. Připadalo mi divné, že jsem se z gólu radovala jako jediná z mého týmu.
Říká se, že pokud cvičíte a tvrdě na sobě pracujete, zdokonalíte své schopnosti. Takže se ptám: Co dělám špatně?:)
Článek vyšel původně na mém osobním blogu KamiStone
