Hm, na šachách jsem vyrůstal, věnoval se jim a patříval mezi zdatné hráče. Vyzkoušel jsem si go, ale pak jsem přišel na vrhcáby - a od té doby hraju šachy už jen pro potěšení svých přátel. Řekněme to tak: ve všech třech zmíněných hrách se jedná o správné obsazení (či získání, jak chceš) prostoru. U šachů musí člověk pekelně plánovat a pamatovat si všechny možné poučky. Go je podobném šachům v nutnosti pekelného soustředění a dlouhodobého plánování. Ovšem vrhcáby v mých očích vyhrávají: tím, že před každým tahem vstupuje do hry náhoda (kostky), může se hra od mého posledního tažení kameny po mé následující naprosto postavit na hlavu - každý tah je prakticky z nové situace na poli.

Je to ta největší sranda na světě.

"Ovšem vrhcáby v mých očích vyhrávají: tím, že před každým tahem vstupuje do hry náhoda (kostky)"

To u "Člověče nezlob se" také

Šachy neznám a nudu taky ne. A abych dal šachům šanci, na to už mi nezbývá čas. :-)

Hloupé vyjádření, hloupý člověk. A naopak.

V tomto nic nového.

Jste si opravdu jistá, že každá strana má 16 figur? Pokud vím, tak každá strana má 8 figur a 8 pěšců, celkem tedy 16 kamenů, prostě proto, že pěšec není figura. Ale mohu se mýlit, šachy moc neumím.

máte plnou pravdu

Vy budete má oblíbenkyně .

Šachy taky hraji na úrovni divize a vedu i kroužek dětí.

Pár úsměvných postřehů z tohoto prostředí:

- na jakémsi šachovém klání sedí proti sobě dvě dvě ženy a usilovně hloubají nad partií. V tom do ticha sálu jedna z nich prohodí: "slečno, já hraju sicilku, co hrajete vy?"

- druhá divize, já už mám dohráno a koukám na partii kamaráda. Ten se pustí do krkolomné kombinace na jejímž konci ztrácí figuru i partii. "Miro, tos neviděl, že ta kombinace je špatná?", ptám se. "Viděl, ale víš, já to hraju pro efekt, pro diváky!" (jediným divákem jsem tam byl já).

- Já i Olda hrajeme každý v jiném hracím sále. Potkáme se na kuřárně u popelníku. "Tak jak to jde, Oldo?" "Výborně, sice ztrácím figuru, ale stojím líp." Při druhé cigaretě: "Jak pokračuješ?" "Prohrál jsem chybou soupeře." "Chybou soupeře?" "Jo, nevšiml si že stojím líp, nýmand jeden, a porazil mě."

- v kroužku dětských šachistů stojím nad Pepíčkem a zadržím mu ruku: "tohle nemůžeš, Pepíčku, máš přeci napadenou dámu. Tak jak si ji ochráníš?" Pepíček na celou místnost: "Ochrankáááá".

Moc pěkné.

Šachy jsem také kdysi hrával, ale později mne mnohem víc zaujala hra Go.

Šachy jsou králem her.

Netrvalo dlouho, nežli jsem pochopil, že na špičku nemám, ale na počítači to pořád zkouším.

Na jednom turnaji jsem kdysi vyhrál první cenu za nejlepší partii. Časem se ten omyl vysvětlil. Tu partii jsem sice odehrál, ale jako poražený. I tak mě to docela potěšilo - ani poražený z nejlepší partie turnaje, přece nemůže být úplnej blbec...

to nevadí, že nemáte na špičku, ale do každého oddílu, či klubu, můžete jenom tak zajít a zahrát si, alespoń u nás to tak funguje

Začala jsem hrát v 45. Je to jediný sport, kde si začátečník nepřipadá starý

hrát jsem se naučil od táty, pak dělal turnaje pro mladé šachisty, trénoval talenty, nikdy jsem nelitoval, že trenuji a nehraji, jejich úspěchy mi přinášely radost do života. A stejný trend si zachovávám i dodnes

Vždy mi vrtalo hlavou, v čem spočívá práce trenéra v šachu. Nebo třeba ve snookeru, na který se hrozně ráda dívám. Když mistra světa trénuje člověk, kterého by ten mistr bez problémů porážel.

Neberte si to, prosím, osobně.

Držím palce do budoucnosti!

Děkuji!