Chvilku jsem usnul, usnul jsem u noteboooku, při prohlížení obrázků a reportáží z májových veselic, pořádaných ČSSD a KSČM. V hlavě, příjemně uložené na klávesnici mi proběhl sen, hrozný sen, o jehož obsah se s vámi musím podělit. Byl to sen sice kraťoučký, jak to bývá při takovém zdřímnutí, ale o to údernější a živější. Samozřejmě k obsahu mého snu velkou měrou přispěly i volební průzkumy z poslední doby, které jsem prohlížel krátce před tím. Byť tyto průzkumy založené na cca tisícovce respondentů mě dvakrát nepřesvědčí o tom, jak moc můžou být důvěryhodné, přece jen červíček strachu chvilkou zahlodá a sen dobarví do barev, které už opravdu nechci.
pánové už jsou celí natěšení....
Můj sen se odehrává na prvomájovém průvodu někdy v budoucnosti. Na prvomájovém průvodu, na kterém účast je dobrovolná, kde z každého národního podniku, jsou z každého oddělení určeni nejméně dva kádrově bezúhoní zapisovatelé, kteří jsou povinni odškrtat v seznamech osoby, které se průvodu, případně oslav účastní. Samozřejmě, ten kdo není v seznamu řádně odfajfkován, není vůbec nijak trestán, ale proč
se neúčastní radostného mávání alegorickým vozům, spartakiádním cvičencům v červených trenýrkách a cvičenkám v modrých, spartakiádních s kapsičkou, či veselení se s ostatním dělným lidem, ten tuto opovážlivost a nehoráznost prostě vysvětlit musí. Potrestán být nemůže, protože vyhodit z práce ho nelze, neboť každý má právo na práci, vlastně ne právo, ale povinnost byt zařazen v pracovním procesu. Na mzdu mu moc šáhnout také nejde, neboť každý bere minimum. Takže se alespoň zaváže, že bude nejméně do příštích oslav odebírat Rudé právo, které je znovu mezi nejoblíbenějšími, největšími, nečtenějšími a dalšími nej... mezi novinami. I ty ostatní vydává jedno nakladatelství a dopisují do nich stejní redaktoři, řádně prověření, aby se to nemuselo hlídat.
Jelikož toto vysvětlování podstoupit nechci, stojím v mém snu s mávátkem na náměstí a sleduju dění. Prochází první průvod, druhý, třetí a je tu to na co se všichni nejvíc těšíme, alegorické vozy. Již z dálky poznávám všechny své znárodněné náklaďáky, ověšené budovatelskými hesly, ozdobené krepovými papíry a na korbách stojí a radují se budovatelé socialisticko-komunistické vlasti a mávají a mávají a my z náměstí také radostně s očekáváním skvělých zítřků máváme, máváme, máváme, máváme, mávátka šustí a já se tím šustěním deště, který právě venku začal, probouzím. Škoda, ještě jsem si chtěl dát párek za dvě pade a zalejt ho pívem za kačku sedmdesát.
Byť jsem z toho zpocený až na pozadí a jsem hodně rád, že to byl pouze zlý sen a doufám, že sny se neplní nebo nedej bože, snad to nebyla vize. Toto už opravdu nechci!!!
