- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kam má paměť sahá, vzpomínám, že náš soudruh ředitel, jak on se to jmenoval, tuším Picka, byl obzvláště aktivní, takže ctít práci pozdravem "Čest práci" museli všichni, jiskry, nejiskry, pionýři, nepionýři, svazáci, nesvazáci, komunisti, ba i antikomunisti. Dokonce si to záludně chodil o přestávkách kontrolovat, jelikož dalším z podnařízení bylo, že se nepříjímá omluva, že už jste zdravili ráno, prostě budete zdravit pokaždé, když ho potkáte. Naštěstí jsme nemuseli salutovat.
Určitě si ale umí každý představit, co se dělo v mozečku devítiletého dítěte... Zmatek. "proč, já nechci!". Strach, co když se přeřeknu. "proč, já nechci!". Nepochopení, proč? Jakto, že jsou paní učitelky a páni učitelé najednou soudružky a soudruzi učitelé. Zkrátka to ten minimozeček tehdy velmi těžko vstřebával.
Ostatně to můj mozek vstřebává těžko dodnes!
A tak mě napadá: "V dnešní době zákazů, vyhlášek a nařízení, kdy k tomu budeme znovu nuceni" ?
Další články autora |
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...