Jiří Paroubek spěchal na svatbu a jeho řidič trošku sešlápl plyn. Byli jsme u toho, máme svědky, záznamy. Premiér Mirek Topolánek zase lyžoval v Rakousku a jeho vládní letadlo si polétalo vzduchem nad alpskou zemí více než mělo. Premiér byl viděn v kombinéze a lyžemi, máme svědectví... Jsme to ale bystrý národ, že. Všude samý svědek. Nepřejmenujeme se na Českou Svědeckou Republiku?
Když vyšlo najevo, že se šéf opozičních socialistů bude v sobotu ženit, muselo snad každému jasné, že čeští paparazzi budou mít pohotovost srovnatelnou s válečnou civilní mobilizací. Že budou klepat kosu po pás v kdejaké závěji či za jakýmkoliv smrčkem a celý den čekat až udělají dvě tři fotky. Že budou v patách za jeho autem a měřit mu rychlost a podobně. Docela produktivně strávený čas. Já byl v jižních Čechách na zabijačce a myslím, že to bylo mnohem příjemnější, i když moje produktivita práce byla taky chabá. Ale byla přece sobota...
Premiér se prý stavil na cestě ze Sofie v Alpách zalyžovat si. Svědek se přihlásil, viděl ho, určitě zcela bezpečně. Škoda, že ještě neudělal s Topolánkem rozhovor a skupinovou fotku jak je to v Alpách super. Pochopil bych potom zlostné reakce českých vlekařů, kteří by se cítili zrazeni tím, jak český premiér podporuje zimní cestovní ruch v sousední zemi. Ale motiv tohoto mi trošku uniká.
Jasně. Chápu, že u Paroubka se jedná o překročení povolené rychlosti a za to by měla následovat sankce. Že odklon letadla (nebyl-li oprávněný) si zasluhuje taky omluvu či vysvětlení.
Tady ale pozoruji zcela něco jiného. Takový nový fenomén, který produkují média a jenž defakto vnutila i svým konzumentům, a to teď zcela bez ohledu na kauzy výše dvou jmenovaných politiků. Nazval bych jej neopráskačství (uznávám, že to je tvrdý termín, ale jiný výstižný mě bohužel nenapadl). Tato metoda spočívá v konání toho, co kdysi zřejmě plnili domovní důvěrníci a podobná totalitou a závistí pokřivená holota. Pohybuje se ve tvém okolí někdo známý? Sleduj ho, foť ho, poslouchej o čem se baví, vytahej z něj rozumy... A až trošku zakolísá nebo "přešlápne" okamžitě foť, volej, piš. Otiskneme tvoje jméno v novinách, budeš chvíli slavný, dostaneš třeba i peníze.
A pak se divíme, jak ta média vypadají. Ale zlobme se jen sami na sebe. Jsou taková, jaké je chceme a jaké je jsme ochotni akceptovat.
Přitom tato rádoby novinářská či investigativní činnost by šla přetavit úplně jiným způsobem. A to pozitivním. Máte ve svém okolí schopného a pracovitého podnikatele, majitele rodinné firmy či hospody, který se od nuly vypracoval k tomu, že dává práci jiným? Nebo člověka, který vymyslel nějakou věc, nápad, který sem jezdí okukovat pánové s německými poznávacími značkami u aut? Proč se nepíše o tomhle? Vždyť to je taky lidský příběh. Navíc hodný úcty a následování. Jenže tady narážíme na závist a tradiční nelásku v úspěch někoho druhého. Je proto chvályhodné, že například časopis Respekt přináší každý týden medailonek takovýchto pozitivních úspěchů či příběhů. Člověka při čtení krásně mrazí v zádech a říká si no hurá, ještě že tu takoví schopní lidé jsou. Je jich tu spousta, možná tisíce, desítky tisíc. A co naši "svědkové"? Zarytě mlčí. Ale až se těmto lidem něco přihodí, tak budou první na místě...
