Zeman chce zůstat prezidentem, současnou kampaň mu ale platíme my všichni

Přestože se prezident Miloš Zeman ještě nevyjádřil, zda se bude ucházet o druhý mandát na Hradě, jeho výjezdy do regionů už jsou regulérní volební kampaní. Jen s „nepatrným“ rozdílem: Zemanovi ji platí všichni daňoví poplatníci.

Ze strany prezidenta jde o mimořádnou vychytralost, kterou navíc zabije více much jednou ranou. Během každé krajské návštěvy navštíví několik měst, ve kterých se potká s občany, z nichž nemalá část jsou jeho voliči nebo alespoň sympatizanti. Prezident má v zásobě pochopitelně nějaký ten bonmot, provokativní odsudek svých odpůrců (neboť mít jiný názor než má prezident je de facto vnímáno a prezentováno jako zločin či přinejmenším malomocenství) či vyhrocený komentář na předem vybrané téma, o kterém se pak mluví. Svůj účel to však splní, prezident je vidět. Ukořistěný prostor v médiích nestojí ani korunu. Otázkou jen je, zda média musí tak detailně referovat o každém navštíveném městě či každé pronesené větě na místním náměstí. Myslím, že nemusí, respektive nemusela by. Protože čím se jednotlivá setkání od sebe liší? Snad jen jménem náměstí. Média se ale takto mimoděk podílejí na vytváření poměrně značné mediální bubliny hraničící až s posedlostí.

Stejně jako takto získává Zeman své PR zcela zdarma, tak ho nic nestojí ani samotné cesty za svými sympatizanty (a odpůrci). Kdyby narovinu řekl „ano, budu kandidovat“, tak musí jeho tým lepit plakáty, tisknout brožury, platit inzerci v novinách, benzin, noclehy v hotelích a podobně. Takto všechny náklady přecházejí na erár (je to oficiální akce prezidenta republika) a je úplně jedno, jestli jdou z rozpočtu obce, kraje nebo prezidentské kanceláře. Jsou to veřejné prostředky, tedy vybrané daně od všech lidí. Slouží však na zviditelnění jen jedné osoby.

Je samozřejmě pravdou, že v České republice funkce prezidenta stále požívá vysoké úcty a autority. Do některých městeček zavítá prezident jednou za desítky let, pro místní je to veliká událost. Chtějí prezidenta vidět, třeba mu položit otázku nebo jen si s ním potřást rukou. To je všechno naprosto v pořádku, ti lidé k tomu přistupují upřímně (jakkoliv je toto slovo v Česku již zprofanované). Ze strany druhé to však je pečlivě připravená akce, která má předem jasné cíle.

Miloš Zeman s oznámením své kandidatury nespěchá. Je to logické, současný stav mu vyhovuje. Po světě moc nejezdí, tak rotuje po českých a moravských krajích. Je na očích, připomíná se. S těmi, kdo nejsou naladěni na stejné vlně jako on, se vždy vypořádává s rázností a jizlivostí sobě vlastní. Bez nadhledu. Během cest komentuje další dění, ekonomiku, politiku. Vytváří dojem, že vše vidí a vše zařídí. Pro něho je hlavní, že na obzoru zatím nevidí žádného svého protivníka. Protože čím déle bude své oznámení odkládat, tím hůře pro jeho potenciální vyzyvatele. Oni nestihnou včas sestavit týmy, sbírat peníze a představit se lidem. Pak to budou jen takoví lidé, kteří budou působit jako na poslední chvíli vytažení králíci z klobouku.

Poměrně úsměvné je, že na toto prezidentské lavírování přistupuje i samotná sociální demokracie, jakkoliv jí Zeman opovrhuje. Když jsem nedávno zpracovával článek pro svůj web Štefkův zápisník, odpověděl mně Zdeněk Škromach, že by se o kandidaturu rád ucházel, ale jen v případě, že nebude kandidovat Miloš Zeman. O ostatních jménech je z Lidového domu zatím ticho. To ale není ideální stav a něčem svědčí. Zeman bude silným protivníkem pro kohokoliv, otázkou však zůstává, zda je jeho znovuzvolení tím nejlepším řešením. Průzkumy veřejného mínění jsou jedna věc, na druhou stranu tu jsou přešlapy typu Peroutkův článek či zříkání se zodpovědnosti za kauzu Lidový dům. Ale o všem nakonec rozhodnou svobodné volby a většina odevzdaných hlasů. Výsledky jakýkoliv voleb něco vypovídají i o voličích. To už je však úplně jiné téma pro jiný článek.

Zajímají vás další moje glosy nebo zpravodajské texty? Navštivte moje stránky: 
http://stefkuv-zapisnik.webnode.cz/