Z Los Angeles jsme vyrazili na jih. Trochu jsme to po cestě roztočili v outletech s oblečením, tedy hlavně mužská polovička, a dojeli jsme na kraj San Diega. Po cestě v horkém počasí jsme to zapíchli v surfařském kempu přímo na pláži. Vyhládlí jsme si to namířili z auta přímo do místní hospůdky, objednali si quesadillu a tortillu a posadili se na lavici k dlouhému stolu.
Zbytek osazenstva tvořili urostlí surfaři, jejich houževnaté ženy, děti a psi. Setmělý kemp ovládala pohoda, uvolněný smích a místní řešili jen to, jaké druhý den přijdou vlny.
„Hey, vy jste tu noví, co? Moje jméno je Jack. Zastavte se večer na sedmasedmdesátce, slavím narozeniny!“ oslovil nás bodrý chlapík obmotávající si kolem ruky šňůru od prodlužovačky. „Máme s kamarády kapelu, zahráli mi k narozeninám. Tak se stavte na pivo,“ pokračoval a opět nás přesvědčil, jak jsou Američané přátelští.
Vychutnali jsme si gigantické porce mexického jídla a vydali se hledat přidělené kempovací místo. Přijeli jsme pozdě, asi kolem půl deváté večer, a bylo poslední. Jaké štěstí! V kempech se tu pronajímají čtvercové plácky, kde se dá zaparkovat auto, postavit stan nebo karavan, součástí je i dřevěný stůl s dvěma lavicemi a gril.
Ráno jsme se probudili trochu zkroucení, protože jsme si nevšimli, že ten nejskladnější stan, který jsme koupili, je pro děti. Celkový dojem ale stál za to. Přímo ze stanu jsme viděli vysoké palmy a slyšeli šplouchat moře. Po snídani jsme vše nacpali do našeho Mustanga, stáhli střechu a sjeli ještě asi třicet kilometrů jižněji do San Diega.
V tomhle městě, které je asi tak velké jako Praha, to dýchá Mexikem. Aby ne, když se hranice nachází pouhých dvacet minut. Do nejbližšího města Tijuana dříve houfně jezdili turisté na víkendové výlety do nevázaných barů a nočních klubů. Za dob prohibice, ve 20. letech minulého století, se sem vyráželo za alkoholem a drogami. Od několika na sobě nezávislých zdrojů jsme se ale dozvěděli, že teď už je to spíše špinavá upadající díra, a na hranicích zět do Států bývají několikahodinové fronty. Tak jsme Mexiko vyškrtli a dali přednost kalifornskému pobřeží.
San Diego je synonymem pro světoznámou zoo, šťavnatý Balboa Park plný starobylých muzeí, kotví tu proslavená letadlová loď Midway a na blízkém ostrově Coronado leží Hotel del Coronado, kde se natáčel film Někdo to rád horké. Zvládli jsme vše kromě bodu jedna, zvířátka někdy příště. V Balboa parku jsme stihli úchvatnou přehlídku latinskoamerických krojů, které předváděly snědé krásky. Návštěvu Mexika jsme tedy mohli oželet, protože to nejlepší přijelo za námi.
