Co všechno nám lidé u bazénu provádějí
Nejenže dohlížíme na americké rozjívence strkající se ve vodě, měříme každou hodinu pH a chlor, popřípadě ošetřujeme drobné oděrky. Součástí naší práce je i kontrola swim passů, které vlastní jen obyvatelé Sutton Hillu. Pokud si chtějí přivést hosta, musí mu za pět dolarů koupit jednorázový guest pass. Zvláštní opatření platí pro děti – když jim ještě není třináct let, nepomůže jim swim pass, ani guest pass. Musí přijít v doprovodu dospělého. Tohle důležité pravidlo jsme ale první den neznali, a proto nás čekaly nemilé komplikace.
„Jasně, že máme swim passy! Jen jsme si je dnes nechaly doma, protože jsme nevěděly, že tu budou noví plavčíci!“ rozčilovala se na mě hned první den čtveřice dvanáctiletých černošských holčiček, když jsem po nich podle předpisů chtěla potvrzení.
„V kanceláři je zavřeno!“ vztekala se ta nejprůbojnější z nich, Vanessa. Řekla jsem jim totiž, ať si jdou koupit guest passy. Bez průkazu k oplocenému bazénu nikdo nesmí. Jedna s přihlížejících paní u bazénu se jich zastala, že je prý zná, že tu skutečně bydlí. Tak jsem je vpustila.
První den v práci se teploty šplhaly k 90 stupňům Fahrenheita, odpovídaly tedy Celsiovým třicítkám. A v bazénu bylo logicky narváno. V areálu jsme byli dva plavčíci a se záměrem zvládnout vše tak, jak nás učili v kurzu, jsme nevěděli, kam dřív skočit. Vanessa a spol. nám naši první, celkem jedenáctihodinovou, službu rozhodně neulehčily. Přestože jsme je pustili do bazénu načerno, honily se kolem bazénu, strkaly se do vody, hrály kohoutí zápasy, předváděly se před kluky (body jedna až tři zakázány) a jedna z nich si dokonce přivedla ještě malou sestřičku (odhadem čtyřletou).
Seděla jsem zrovna na chairu (vyvýšené sedačce pro plavčíka), když jsem zpozorovala, jak malá černoška vylézá z dětského bazénku a zoufale hledá starší sestru. Ta si s nadšením ve velkém bazénu hází s míčem s ostatními. Malá cupitá směrem k ní, volá její jméno, pomalu vstupuje na schody do vody – první, druhý, na třetím už nedosáhne, převrací se obličejem do vody a už jen mává rukama a nohama. Seskakuji s chairu, naštěstí si jí ale všímá druhý plavčík Pepa, který stojí nad ní a pohotově ji za ruku taká ven. Holčička se vystrašená a nalokaná vody zmateně kouká kolem. „Topila se! Ona se topila!“ řvou přihlížející lidé. Voláme starší sestru, vynadáme jí, že se o malou nestarala a zakazujeme ji sem dítě vodit. Jak mi Pepa později řekl, srdce měl v tu chvíli až v krku. Tohle nebyl učebnicový příklad z kurzu, tohle byla realita. Volat hned první den záchranku, to bychom byli asi unikát.
Vanessa a spol. nám pokoj nedaly ani v dalších dnech. Opakovaně si kartičky „zapomínaly“, a když jsme je přestaly k bazénu vpouštět kvůli nízkému věku, začaly s sebou vodit šestnáctiletou sestřenici. I pak dělaly naschvály. Jedna po druhé skákaly do dráhy kondičnímu plavci, nebo se pět minut před zavírací dobou zavřely na záchodech a fotily se před zrcadly.
Obecně nás ale v práci potkávají spíše komické příhody. Jednoho poklidného rána třeba k bazénu přišel trochu zvláštní asi pětadvacetiletý klučina Allan, který nám s nadšením začal ukazovat fotografie své přítelkyně – pohledné Asiatky, kterou prý potkal na univerzitě. Asi hodinu na to přišel jeho otec Phil, který mi začal obsáhle vyprávět, že už šestačtyřicet let pracuje pro místní autobusové linky a zároveň je moderátorem televizní show hledající pěvecké hvězdy. Naneštěstí nás o pár dní později jeden z místních vrátil do reality s tím, že Allan žádnou přítelkyní nemá a rodiče oné dívky dokonce mu zamezují v jakémkoli kontaktu s ní, a Phil se také na výrobě žádné televizní show nepodílí. Kde je pravda, ukáže čas. Ještě před sebou máme dva a půl měsíce v Middletownu.
Už na kurzu plavčíka nám říkali, že je důležité udržovat s místními dobré vztahy. Snad se nám to zatím daří. U vstupu se s každým poamericku (s úsměvem) pozdravíme, případně plácneme dlaněmi, prohodíme pár slov.
A místňáci nám to oplácejí. Když jedna z obyvatelek zjistila, že pijeme obyčejnou vodu z kohoutku, donesla nám plechovky Pepsi. Jiná nás ochotně vozí autem do banky, pro jídlo nebo večer do města za zábavou. Život bez auta je totiž v rozlehlé Americe dost těžký. Už jsme také dostali několik ochutnávek z tradičního barbecue, které mají Američané skutečně hodně rádi a věnují mu značnou část volného času. Jsou velmi přátelští a neváhají pohostit i plavčíky z „východní Evropy“ (na moji hlavu už padaly i dotazy, jestli Česká republika leží „někde“ u Ukrajiny nebo na území bývalé Jugoslávie). To ale vysmátým a do své země zahleděným Američanům promíjím, protože se k nám jinak chovají opravdu velmi vstřícně a kamarádsky.
Cestu od naschválů k ohleduplnosti jsme si částečně našli i k Vanesse a jejím kamarádkám, vždy připraveným soupeřit.
A s tím se pět a půl tisíce kilometrů od domova žije hned veseleji.
Aneta Štefánková
V San Francisku to stále voní květinami, žijí tu ale i lachtani
Buďte si jisti, že až přijdete do San Francisca, do vlasů si zapletete květiny. Potkáte milé lidi, obklopí vás láska a zamrazí zvláštní vibrace. Tak zpívá o severokalifornském městě Scott McKenzie ve světoznámé písni, která se stala hymnou hnutí Hippies. Od šedesátých let se toho příliš nezměnilo.
Aneta Štefánková
Zážitek jako z filmu: Projeli jsme kalifornskou jedničku
O dálnici číslo jedna se říká, že je nejkrásnější silnicí v Americe. Něco na tom bude. Až na krátké výjimky lemuje pobřeží Pacifiku a okouzlující je zejména v oblasti národní rezervace Big Sur. My jsme ji projeli celou od Los Angeles po San Francisco a viděli jsme toho plno. Neúnavné surfaře, podivná zvířata, magické útesy i krásná pobřežní města.
Aneta Štefánková
San Diego: Kempování na pláži, letadlová loď a ochutnávka Mexika
Z Los Angeles jsme vyrazili na jih. Trochu jsme to po cestě roztočili v outletech s oblečením, tedy hlavně mužská polovička, a dojeli jsme na kraj San Diega. Po cestě v horkém počasí jsme to zapíchli v surfařském kempu přímo na pláži. Vyhládlí jsme si to namířili z auta přímo do místní hospůdky, objednali si quesadillu a tortillu a posadili se na lavici k dlouhému stolu.
Aneta Štefánková
Los Angeles: Rozlehlé monstrum, kde hipíci a Pamely ještě nevymřeli
Město andělů bylo naší první zastávkou v Kalifornii. Plavčíkování jsem zapíchla na Labor Day (první pondělí v září) a přivítala svého Michala. Po několika dnech v New Yorku, kde jsme kromě objevování manhattanských zákoutí naháněli kurýra s přítelovým ztraceným kufrem, jsme vyrazili na západní pobřeží.
Aneta Štefánková
Nezapomenutelný zážitek: návštěva v království Jehovistů
Asi před čtyřmi týdny jsem se seznámila s Tracey. Devatenáctiletou Haiťankou, která se ale narodila v New Yorku, takže je vlastně Američanka. A ještě něco. Vyznává učení Svědků Jehovových.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Za krádež pektorálu papeže Benedikta XVI. půjde Čech na 2,5 roku do vězení
Na dva a půl roku poslal bavorský soud do vězení 53letého Čecha, který ukradl pektorál někdejšího...
Polskou vládu chtěl někdo špehovat, tajné služby našly odposlouchávací zařízení
Polské bezpečnostní služby objevily odposlouchávací zařízení v místnosti, kde má být zasedání...
Anglie chce zastavit šíření společných WC. Nové domy budou muset mít i oddělené
Britská vláda chce uzákonit povinnost, aby v nových veřejných budovách v Anglii byly oddělené...
Vtipálek lezl po zdi plzeňské radnice pro vlajku, dopadl tvrdě na zem
Jistou míru kuráže a zároveň drzosti předvedl o víkendu šestatřicetiletý muž, který se rozhodl...
Prodej nového bytu 1+kk (37 m2) - Liberec IV-Perštýn
Na Perštýně, Liberec - Liberec IV-Perštýn
3 990 000 Kč
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2053x