Krize přináší velkou výzvu a šanci na pokrok ve školství

Vážené paní učitelky, vážení kolegové učitelé, vážený pane ministře,
jak jistě víte ze své praxe, každá krize přináší nejen temné období, ale zároveň je velkou výzvou a šancí pro pokrok. Doba koronavirová nám přinesla v březnu tohoto roku nejen zmíněnou krizi, ale jednoznačně ukázala, že vzdělávání na tom není tak špatně, jak někteří „odborníci“ přednášejí. Většina pedagogů se ponořila do nového systému výuky a během krátké doby se přeorientovala na výuku distanční. Ředitelé škol se chopili dirigentské taktovky a ladili své školní systémy tak, aby byly pro žáky co nejschůdnější.
Již delší dobu se ve školství diskutuje o tom, že RVP jsou příliš obsáhlé a že učební plány jsou neadekvátně nabobtnalé. Jakou asi může mít efektivitu vyučování pro žáky učebních oborů, když sedí v lavici od osmé hodiny ranní do šestnácté odpolední? Devět hodin v jeden den - tolik nepracují ani zaměstnanci.
Stejně tak nám distanční výuka ukazuje, kolik zbytečného času se při běžné výuce věnujeme bodům RVP, které nejsou zapotřebí. Diskutujme o tom, zda musíme všechny žáky učit vše. Zda je to nutný standard. Nebylo by daleko lepší přejít na systém rozvoje silných stránek našich žáků? Mnohé výzkumy ukazují, že takovýmto způsobem jsme schopni dosáhnout daleko větších posunů u jednotlivých žáků…
Ministerstvo školství má v tuto chvíli jedinečnou šanci na to, aby dalo impulz, jak náš vzdělávací systém výrazně modernizovat. Činí sice mnohé kroky, které pozitivní vztah mezi ním a učiteli narušují, ale stále má ještě většinu učitelů ochotných k reformě systému. Pokud však tento klíčový okamžik promrhá, bude to nejzásadnější chyba, jakou může udělat. Daleko zásadnější, než když mění manuály, nařízení a rozhodnutí o zpřístupňování škol. Bohužel si pan ministr a jeho podřízení vůbec neuvědomují, že svými rozhodnutími vrážejí klín mezi učitele a veřejnost. Že ač se učitelé a ředitelé snaží sebevíc vyhovět všem požadavkům, není prostě možné vyhovět všemu a všem. Nečekejme a jednejme.
Hlavní úlohou dne pro MŠMT je připravit úpravy Školského zákona, které by umožňovaly na ZŠ a SŠ distanční výuku. A nejen to. Pojďme zahájit diskusi o tom, zda je v době dnešní technické revoluce třeba, aby žáci seděli v lavicích 8-9 hodin denně. Zda je třeba, aby chodili do školy pět dní v týdnu. Nepřineslo by nám určité rozvolnění daleko vyšší efektivitu vzdělávacího procesu? Přikláněl bych se i k tomu, aby se výuka i v naší zemi daleko více propojila s praxí, aby žáci víc pracovali individuálně, ale i ve skupinách, a to nejen ve škole. Nechť se daleko více učí samostatnosti, odpovědnosti, ale i spolupráci. Ať pracují více na skutečných projektech. Možností je opravdu hodně, čeho se nedostává, je čas - dnes už není za pět minut dvanáct, je dvanáct. Je třeba zahájit diskuse se skutečnými učiteli ze škol a přípravy na změny. Je třeba využít stávající energii učitelů, kteří při distanční výuce pochopili, že můžeme vzdělávat žáky i jinak. Nevyužít tuto šanci by byla obrovská škoda.
Dalším závažným faktorem je, aby MŠMT cíleně pomohlo rozvoji distanční výuky technicky. Je třeba, aby neponechalo na pospas nejen učitele, ale zejména sociálně slabší rodiny. Koronavirus může přijít na podzim nebo kdykoli jindy. Může přijít i jinak problematická doba. Bylo by dobré se na taková období dobře připravit a zajistit srovnatelné vzdělávání pro všechny žáky. Například zakoupit chromebooky s připojením na internet pro určité procento žáků ročně a bezúplatně jim je pronajmout by byl tak marginální náklad pro státní rozpočet, že mě udivuje, že se touto myšlenkou vůbec nikdo nezabývá. Názory, aby tuto modernizaci financovali zřizovatelé škol či školy samy, nepovažuji za systémové. Aktivní musí být MŠMT. To ono je odpovědné za vzdělávání v naší zemi.
Nápadů na modernizaci vzdělávání je samozřejmě daleko více. Nepromarněme ten správný okamžik, pane ministře. Byla by to věčná škoda.
Přeji Vám všem krásné dny.