Jak to vnímám já: Zazimovala jsem

Tedy já ne, ačkoliv být medvědem a teď usnout a probudit se na jaře by mi asi udělalo velké potěšení...

Zazimovala jsem zahradu.

Považte, že já jsem po dobu svého jihočeského pobytu chodila na zahradu, kterou vlastním v rodném městě, jen při krátkodobých návštěvách. Jinak na ní chodil můj starý otec. Ale zahrádka, která léty kvetla pod rukama mamky, nyní díky její zdravotní indispozici, pustla a pustla a pustla. Můj kdysi decentně vysoký a pravidelně zastříhávaný plůtek z tůjí vytvořil skoro čtyřmetrovou stěnu a ve skalce přerostly některé druhy skalniček do gigantických rozměrů. A některé druhy zcela zahubily ty jiné...ta tam byla má skalka, má chlouba...Hlavně, že jsem jako divá makala na zahradě na jihu Čech a snažila jsem se jí udržovat, pro mladého pána, který byl na zkušené...ta moje zahrada zde chřadla.

V době, kdy už bylo jasné, že se vrátím zpět na západ, jsem o víkendech, kdy jsem svážela své osobní věci - připravovala i zahradu na velkou naplánovanou rekonstrukci. Musela jsem si něco vymyslet, abych se neutápěla ve stesku. Naplánovala jsem si, že zahradu, která je ve svahu vyřeším  zatím třemi kaskádovými záhonky, pokácím přerostlé tůje, přestěhuji skalku a před zahradní chatkou udělám oddychovou zahrádku s keříčky azalek a zelených keřů, skalkou, jezírkem, cestičkou vysypanou kamením a pod okny chatky s posezením.

Vše začalo pokácením tůjí.  11 vzrostlých tůjí jsem odřezávala odspodu, aby se k nim ten, kdo je bude kácet lépe dostal. Nakonec se mi nepodařilo domluvit se s dotyčným na kácení a tak jsem větev po větvi odřezávala co se dalo sama a se zbylými pahýly si pak poradila stará letitá pila, kterou otec zprovoznil za pomoci výměny nějakých dílů. Odřezali jsme 10 tůjí a na 11 se pila pokazila a musela do opravy. Připadala jsem si jako ten drvoštěp - zahradu najednou zalilo slunce. Od pokračování mě zdrželo přetahání větví, které zabralo asi tři odpoledne po práci. Pak mohla přijít na řadu samotná realizace mého snu.

Napřed jsem změřila délky plánovaných záhonů, objela stavebniny, abych zjistila, za kolik se kde prodává ten materiál, co jsem si zvolila jako zátaras, musela  jsem propočítat  spotřebu stavebního materiálu, stavební materiál navozit, včetně káry oblázků a pak holka neholka, plivnout si do dlaní a pustit se do realizace. To, co jsem si myslela, že mi půjde lehce, mě neskutečně zatěžovalo. Třeba jeden den jsem s manželem neteře vozila stavební materiál (on má na rozdíl od mého auta v tom svém tažné zařízení), jen jsme ho složili jeli jsme pro oblázky - ty složit  dalo taky pěknou fušku - skládali jsme je s přívěsu lopatou a ve finále jsme jeli pro stavební šutry k švagrovi  a ségře na zahradu. Ten den bylo 34 stupňů ve stínu a my doslova padali vysílením po složení posledního balvanu. Byla jsem mu neskutečně vděčná, že si jeden celý den udělal volno na mé výmysly)

Přišel na řadu krumpáč a já v potu tváře krve a slz budovala svojí malou versaiskou zahradu. Kolikrát jsem měla sto chutí třísknout krumpáčem, protože jsem s realizací začala 13 srpna a jestli si pamatujete bylo stále docela teplo a já chodila na zahradu po práci. Do večera do devíti jsem dřela víc než chlap, po převezení  těch betonových zátarasů do kopce se mi motaly nohy a to nebylo nic proti tomu vykopat na ně rýhu a usadit jednu "prolévačku" (tak se ty díly nazývají) za druhou. Než jsem z jedné strany záhony ohraničila všemi 45 prolévačkami a z druhé strany obrubníky a vše osázet lak jak jsem chtěla. Pak jsem zakryla mulčovací textilií  záhony a zasypala mulčovací kůrou a cestičky mezi záhony a skalkou jsem vysypala oblázky, které jsem tahala na kolečku ve dvou kyblích....Měla jsem pocit, že se můžu živit i jako kopáč a stavitel. Vracela jsem se unavená, utahaná, odřená a sedřená a padala únavou... Mezitím jsem stihla přesázet ovocné keře, osadit celou bylinkovou zahrádku, přesadit co se dalo a  pak konečně přišel na řadu poslední třetí záhon, kam jsem sázela cibuloviny...Konečně jsem si připadala jako zahradník!

A minulý víkend jsem zazimovala zahrádku, která má právo na zimní spánek.

A víte co, jestli jsem vše udělala jak jsem chtěla a jak to mělo být, rozkvete mi to na jaře v neskutečné kráse a až opravím a natřu chatku a dodělám to posezení, které jsem už letos nestihla (musím rozebrat zámkovou dlažbu, kterou jsem kdysi s otcem pokládala a už jí nadzvedly kořeny), a s pomocí přítele druhé neteře chci vybudovat pergolu. Teprve pak si konečně opeču na zahrádce aspoň toho buřta...

Zahrada, to je panečku ta pravá zábava!