Jak to vnímám já: Soumrak igelitek – aneb bez síťovky do obchodu nelez!

Někdy mi přijde, že se všichni lidi na světě do jediného pomátli. Momentálně v souvislosti s dobou plastovou… Napřed ten, kdo nosil na nákup látkovou tašku byl jak z jiného světa, nyní pomalu budeme pranýřovat ty,

co na nákup budou vyžadovat igelitovou tašku…

Více jak rok se mluví o tom, jak obchodní řetězce začnou stahovat jednorázové igelitové taštičky, tašky zdarma, i zpoplatněné igelitky. Od léta se mluví o tom, jak se postupně zakážou plastové kelímky a tyčinky do uší (uchošťoury) a jednorázové plastové příbory a kdoví, co ještě, neboť plasty jsou v přírodě téměř nezničitelné a je jich mnoho. No jasně, že je, když každý prd balíme do igelitu.

Zaigelitované je kde co. Za posledních 30 let nám zigelitovatěl celý svět!  Kdopak si asi mnul ruce nad výdělky?

Já ještě vyrostla v době, kdy jsme rohlíky a koblížky kupovali do papírových sáčků a maso se balilo jen tak do papírů. Jsou stále řeznictví, kde vám dají maso nebo párky do papíru! Do papírů mi dříve běžně zabalili i nakoupené látky a drobnou galanterní přípravu. Bylo to normální a zcela běžné. Ó jak mě nedávno v textilní galanterii překvapili, když mi  textilní drobnost dali do papírového sáčku. Jistě, že znám firmy a firmičky, co mají sáčky s logem a papírové taštičky s logem. Je to pak taková milá pozornost.

Z dob dospívání a rané dospělosti si pamatuji, že jsem v zelenině běžně kupovala brambory do papírového sáčku. V době před revolucí jsem stála frontu na banány a mandarinky a nesla jsem si to v papírovém sáčku v látkové tašce. Dokonce i vajíčka se kupovala jen tak do papírového sáčku – žádné kartónové krabičky. Dodnes si pamatuji, že jsem sáček s vajíčky dávala úplně nahoru a stávalo se, že někdy některé vajíčko transport domů nepřežilo v celistvém tvaru. Dokonce i okurku rychlokvašku vám zabalili jen tak do papíru.  No a? Přežili jsme to! Když jsem byla úplný špunt, chodili jsme do mlékárny pro mléko s bandaskou… Igelity jsem neznala! Později jsem chodila vracet lahve od mléka a šťávy!

Bandasku a nákupní tašku a často právě síťovku, si pamatuji z dětství. Potištěné igelitky –  to byl hit osmdesátých let. Jak já tehdy prahla po potištěné igelitce!

Uplynulo pár let a igelitky totálně odbouraly nákupní návyky, obzvláště v době, kdy některé řetězce či prodejci je poskytovali zadarmo.

Látkové tašky se najednou staly odpuzujícím zlozvykem z dob minulých a kdo s nimi chodil na nákup byl považován pomalu za podivína.

Já vždycky u sebe měla látkové tašky (pokud jsem je ovšem nezapomněla doma) takže jsem taky často vypadala jako exot. Každý běhal s igelitkami a já s látkovou taškou. Za poslední roky jsem ještě víc propadla kouzlu šitých plátěných tašek a našila jsem si jich několik a nejenom sobě, ale hlavně rodinným příslušníkům a známým  a mám je v zásobě jako vhodné malé dárky.  Pořídila jsem si různobarevná plátna a tašky kombinuji podle nálady. Jsou skladné - nechají se snadno vyprat a rozhodně nezatěžují životní prostředí. Když náhodou látkovou tašku zapomenu strčit do kabelky sáhnu v obchodě po papírové. I ty pak najdou své uplatnění. Skladuji v nich v novinovém papíře zabalené mečíky a dosny  anebo do nich sbírám letáčky co vyberu ze schránky. Pak snadno odnesu tašku plnou papírů do kontejneru. Trochu paradoxní mi ovšem přijde, že plastové sáčky a tašky nahradily dříve běžný papír na balení zboží, prý aby se šetřily lesy a neplýtvalo se papírem. Papírem na balení zboží se plýtvat nesmělo, a že nyní se plýtvá o sto šest výrobou papírových  letáčků, které dnes a denně nalézáme ve schránkách, to už jaksi nikoho netrápí? Tak trochu Kocourkov, ne? A když potom člověk vidí, jak v méně vyspělých zemích a na úplně jiném kontinentu, plasty vyhazují zcela běžně do moře a jak jsou oceány plné plovoucího plastu, podivuje se nad tím, proč zrovna státy evropské unie, které jsou v porovnání se zbytkem světa tak miniaturní, zaujmou stanovisko k omezení spotřeby plastů a zakazují uchošťoury a jednorázové plastové kelímky, brčka, příbory či sáčky…

Konce doby plastové se  vůbec nebojím - pomalu začnu shánět smaltovanou bandasku na mléko, plátěné tašky už mám a klidně budu chodit vracet skleněné lahve! To už tady bylo. Takže pro mě  může být budoucnost návratem do minulosti.