Jak to vnímám já. Prý jaké si to udělá...

K nám ženám  je život dost nespravedlivý. Třeba ta mnou často zmiňovaná práce v domácnosti: Je stálá, nikdy nekončící, zoufale vyčerpávající...

….a  co je nejhorší velmi, velmi nedoceněná ( A to je to o co tu běží!).  Je úplně jedno, jestli se o úklid a údržbu stará žena sama nebo ne. Větší díl stejně vždycky spočívá na ní (a věřte mi, že ona si to takové neudělá – ono se to tak nějak očekává, právě proto, že je žena). A když je vše na jejich bedrech, nezbývá jí volný čas. Čas potřebný k regeneraci a k odpočinku.

 V některých rodinách si možná myslí, že vše se dělá jaksi samo, neviditelně nebo, že je to povinností jen ženské poloviny populace. Problém pak zaznamenají až ve chvíli, kdy něco není podle toho jak to bývá obvyklé.

Pamatujete ještě na tento starý, ale výstižný e-mail, který kdysi koloval na internetu?

           Otec rodiny se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou rozházené po celé zahradě.

Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po druhém psu.

Muž vejde do domu a uvidí ještě větší nepořádek.

Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi.

Uprostřed pokoje hlasitě hraje televize a jídelna je zaházena hračkami a různými díly šatníku.

V kuchyni to nevypadá lépe.

Ve dřezu stojí hromada nádobí, rádio hraje na plné kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, na prostírkách leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku.

Muž rychle vyběhne schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení.

Ale nehledí na to, jen hledá svou manželku.

Bojí se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo.

Vidí, jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukne a uvidí mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi vším další rozházené hračky.

Kilometry toaletního papíru se vinou mezi tím vším a zrcadlo a stěny jsou pomalované zubní pastou.

Rychle se otočí a spěchá do ložnice, kde najde svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu.

Podívá se na něj, usměje se a zeptá se ho, jak se měl celý den. 

Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se:

   „Co se tu dneska sakra stalo?"

 Usmála se znovu a odpověděla:

   „Pamatuješ se, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně:  Co jsi, do prdele, dělala celý den? “

   „Ano," odpověděl nejistě.

   "Tak dneska, dneska jsem miláčku nedělala vůbec nic!“