no je pravda, po tý padesátce přichází tak trochu únava materiálu. Chtělo by to nějaký nový podněty. Já jsem téměř úspěšně vypakoval děti z domu, našel si novou partnerku (byl jsem k tomu ale donucen alkoholismem mé bývalé) a dnes si užívám života, když jsem do této doby myslel jen na ostatní.

Depka ze života. Jinak  mám ještě výdrž a makám dokud doslova neodpadnu. Já se chci ještě na stará kolena naučit hrát na kytaru.

No a nenapadlo vás si třeba najmout pomoc do domácnosti? Jednou za měsíc pořádně uklidí, před Vánocemi umyje okna.....  k tomu si pořídíte spotřebiče které nepřidělávají práci, ale naopak jí šetří.... atd. ? Žijeme jen jednou a člověk by si život neměl nechat ničit.

a není to ani tak drahý, má bývalá se tím živila.

Tak já nevím, mne by tolik pesimismu asi zničilo.

Ale Vám asi ty poloprázdné sklenice a nespokojenost vyhovuje...tak s tím se nedá  hnout.

Nebývala jsem taková...Tak pesimistická...

Vy mi připomínáte workoholiky. Taky mají šílený pocit svojí nepostradatelnosti. Proč si myslíte že to i jinde mají "udělané" tak blbě jako u vás?

Já vím že jinde je to jiné - ale je mi vysvětlováno, že všude je to stejné, že všechny ženské musí doma dělat! Workoholik - do toho mám daleko.

Jak se rika: "Jaky si to udelas, takovy to mas." Kdyz byly deti male, tak  jsem je vykoupala ja, nebo manzel, udelala veceri a nez jsem se vratila od "uspani", tak manzel vsechno poklidil a vecer jsme travili v pohode. A ani dneska s tim nema problem aby mi pomohl.

Na druhou stranu kdyz delam velky uklid jsem doma radeji sama, aby se mi tam nepletl. Je zase pravda, ze zahradu jsem nikdy nesekala a auto nemyla.

Po jednom dni, kdy se nic nedělá, nemůže vzniknout popsaná situace. Něco o tom vím, protože žiji sám. Mám doma brajgl, to ano, ale jeho vybudování mi trvalo podstatně déle.

...tak to bezpochyby...

Jo, já to znám, již dvacet let dělám všechno sám a zatím jsem neshnil. Jen byste se neměla cítit tak ublížená.

No, já tu domácí práci zase tak vyčerpávající nevidím. Pere pračka, prádlo věším velmi spořádaně, a pak takřka nežehlím.... Teplou večeři dělám zhruba obden. Nádobí je za chvilku umyté ( myčku nemám), a když se mi nechce, řeknu velkým dětem. A nejmladšího syna učím, že má zdravý ručičky, takže si dokáže v pěti letech udělat sám svačinku a nádobí dát do dřezu. Požaduji od něj pomoc s nákupem ( jen naoko pár věcí - z principu) a se smetím... Zametám obden a vytírám týdně. Nemám pak cuky, když se v bytě žije. I v době,kdy jsem zaměstnaná a mám malé dítě, víc jak hodinu domácnosti rozhodně nedávám, nejsem otrokem domácnosti a potažmo rodiny. Zrovna v tomhle případě, o jakém píšete, si myslím, že "Jaký si to udělám, takový to mám ", platí beze zbytku.

sbalte se, odjeďte někam na 14 dní pryč a až se vrátíte, tak buď bude doma bordel jak v tanku, anebo úplně normální pořádek. Ten váš pocit nepostradatelnosti je naprosto děsivý. Potom teprve dělejte závěry.