Jak to vnímám já: Hubnutí...o tom bych mohla přednášet!

Tak jsem si dneska přečetla, že dle odborníků na hubnutí tři porce jídla denně stačí. Zatímco prý dříve platilo, že pro hubnutí je důležité jíst pět jídel denně ??? Kdepak - stačí dvě 

 

Tak asi takto vážení: nikdy jsem nebyla kost a kůže.

Byly časy, kdy jsem měla značnou nadváhu, ale nijak mě to neomezovalo v žádné činnosti. Nefuněla jsem do schodů a žila jsem úplně stejně jako mé vrstevnice, jen jsem pravda oblékala jinou konfekci.

Byly časy, kdy jsem se rozhodla svou váhu upravit směrem dolů. Motivací právě vždy bylo oblečení. Ono to jinak vypadá, když se v létě vysvleče do tílka  holka  co má 60 kilo a holka, co má skoro metrák. Takže jednou to bylo asi dvacet kilo, které jsem dala dolů a úžívala si štíhlejšího těla, abych pak zase kila nabrala a k tomu ještě i něco navíc. Podruhé,  jsem se vyžrala ke státnicím. No jo no zkouškové období, nervy a na ně zabírala jen a jen čokoláda. Když jsem pak viděla video z promoce, styděla jsem se.A pak jsem se asi dva roky na to rozhodla sundat oněch dvacet kilo sádla.

Jasně, že napřed jsem hledala rady u odborníků a v různých přípravcích. Jenomže já na nějaké blablablabla nikdy nedala, na nějaký nutričně sestavený jídelníček, kdy bych byla otrokem počítání čehokoliv už vůbec ne. A na pilulky, které jsem si koupila a co slibovaly zázrak, jsem přestala věřit a pak jsem je i vyhodila. 

Když jsem tehdy onen osudný večer řekla, že zhubnu, doma to vyvolalo bouřlivé veselí:

"Hahaha, a kdy? To říkáš furt a furt se cpeš sladkým!"

"Ale já fakt zhubnu! Od  zítřka nevečeřím!"

"To už tady bylo kolikrát..."

Ano bylo.

Vždycky, když jsem se na sebe naštvala, že jsem jako malé prasátko  a tlačily mě kalhoty v pase jsem vykřikovala, že začnu hubnout a po týdnu (maximálně po dvou týdnech) jsem to vždy vzdala. Jenomže tehdy jsem se tak nějak hodně naštvala sama na sebe a chtěla jsem hlavě sama sobě dokázat, že mám pevnou vůli.

Snídala jsem a obědvala.

Jeden den to člověk dá.

Druhý den taktéž...

Třetí den už mě šla huba šejdrem a čtvrtý jsem nemohla dospat snídaně...

"Nevzdám to!"

Tehdy jsem to opravdu nevzdala a prvních pět kilo šlo strašně rychle pryč. Pomyslela jsem si, že to s tou dietou nebude tak těžké. Neb jsem jí začala držet v únoru, myslela jsem si, že do léta budu mít oněch dvacet kilo dole...

...no bylo to těžké. Těžší než jsem si myslela. Byly měsíce, kdy jsem nešla dolů ani dekem a propadala jsem panice, k čemu ta má dieta je, že skoro nejím a stejně nehubnu. Připadalo mi to nespravedlivé, obzvláště proto, že jsem ještě přidala i sport. No, nemyslete si, že jsem se nějak předřela. Já jen vyměnila výtah za schody a ono minimálně jedenkrát denně vyjít 144 schodů taky bylo k něčemu, stejně jako třeba obyčejné dřepy, které jsem praktikovala místo večeře. Začínala jsem asi na deseti denně a po týdnu jsem vždy deset přidala. Pak jsem si před spaním dala sto dřepů, sprchu a šla jsem zaspat hlad... Asi po půl roce jsem místo velikosti 54 oblékala velikost 50 a ve finále, po roce a půl dřiny na sobě pak velikost 44 a z plánovaných dvaceti kil jsem dala dolů 38.

Jo, to byly časy!

Ani nemusím popisovat jak jsem si připadala. To bylo nad všechny úspěchy. Připadat si normálně. 

Několik let jsem si váhu udržela.

Jak s oblibou říkám: problém není zhubnout, při troše dobré vůle zhubne každý! Problém je - váhu si udržet!

Udržovala jsem si ji, ale jak to tak chodí v životě lidském, přišly po nějakém čase problémy.

Napřed jsem nemohla jsem sehnat práci a byla jsem na tom blbě finančně. Trápilo mě to. Hodně! Dvě kila nahoře? To v létě sundám! Žádný problém. Několik neúspěšných výběrových řízení... Další dvě kila nahoře? No, to nebude problém!  Přišla operace?  Strachovala jsem se z předoperačního vyšetření... Jen ať to dobře dopadne...Očekávala jsem výsledky, ať je vše v pořádku!!!... a kila pomaličku naskakovala... 

"Až budu po operaci zahojená, dám se do toho a půjde vše zase dolů..." utěšovala jsem se a nalhávala si nemožné.

Pak přišly problémy ve vztahu. A já je neřešila se sklenkou vína a cigaretou, ale s mojí milovanou čokoládou. Ta jediná mě pohladila po duši...

Ztloustla jsem!

Jak odporný pohled do zrcadla!

Pokoušela jsem se několikrát a neúspěšně najet na můj osvědčený systém s hubnutím, ale nezvládala jsem to. Neměla jsem pevnou vůli!

Hledala jsem alternativy: Kajenský pepř, javorový sirup a citrón a voda - koktejl, po kterém se prý zázračně hubne...po čtyřech dnech jsem dostala migrénu, že jsem myslela, že umřu!

Vyhledala jsem výživového poradce, protože jsem přestávala sama sobě věřit. Udělali mi veškeré rozbory, sestavili jídelníčky, doporučili co mám a co nesmím jíst. Dozvěděla jsem se, že vlastně jen hladovím a mé tělo si jen dělá zásoby.  Že vlastně skoro nejím a ještě méně piji. Že mé tělo nemá žádné živiny a proto vypadám jak vypadám.  Jezdila jsem na konzultace platila a platila a platila ...

...a kila nemizela...

...dozvěděla jsem se, že mám úplně rozhozený a líný metabolismus a že ho musíme stravou nastartovat. Musím prý jíst 5x denně, abych ošálila tělo... Měla jsem pocit, že ještě více tloustnu, z jídla se mi dělalo zle... z mě samotné se mi dělalo zle... Nikdy v životě jsem se nepřejídala, a najednou jsem měla pocit, že mi jídlo leze i ušima...

Spolupráci s odborníky jsem po necelém neúspěšném půlroce ukončila, neb jediný, kdo zhubnul, byly mé úspory a metabolismus nic nenastartovalo.

Já nyní čekám na důvod k naštvání sama na sebe...

Až se zase na sebe naštvu, tak těch dvacet kilo dám dolů a zase obleču velikost 44, když nyní oblékám 48/50. Já to vím. Jen jsem moc líná na dřepy (což mi asi po úraze kolena už nepůjde, zkoušela jsem to, ale levé koleno prostě zlobí), ale schody bych si dát mohla...

Takže odborníci na výživu: zhubnout se dá i když jíte jen dvě jídla denně.  Já jsem toho důkazem a pevně věřím, že to zase co nevidět dokážu!